Kdyby byly brány v úvahu jen její politické dějiny, zůstala by Velká Morava pouze drobnou historickou epizodou na východním pomezí franské říše, která by v historických příručkách byla maximálně zmíněna jednou či dvěma větami. Co z ní učinilo tak výrazný a nepominutelný historický fenomén, byla činnost a kulturní dílo cyrilometodějské misie, které mělo tak dalekosáhlý význam pro kulturní – a namnoze i politický – vývoj velké části slovanského světa na dlouhá staletí (V. Vavřínek 2001).
13. 09. 2010
Ava Mojžíš o patření na vlastní hříchy a neodsuzování bližních
Stalo se v jednom Skytu, že nějaký monach padl do hříchu. Poté, co se bratři sešli a radili, poslali pro Avu Mojžíše. Ale ten nechtěl přijít a tak mu presbyter poslal zprávu: "Přijď, neboť lid tě očekává". On tedy vstal a šel. Vzal děravý koš, naplnil ho pískem a nesl ho s sebou. Bratři, kteří mu běželi naproti, se ho zeptali: "Co to znamená, otče"? A starec jim odpověděl: "Moje hříchy jsou za mnou, rozsypávají se a já je nevidím a přišel jsem dnes, abych soudil cizí hříchy". Oni, když to slyšeli, nic neřekli onomu bratru a odpustili mu. Ještě řekl: "Jestliže člověk ve svém srdci nepoznává svou hříšnost, Bůh ho nevyslyší". Nějaký bratr se zeptal: "Co znamená, že ve svém srdci nepoznává svou hříšnost"? Starec řekl: "Ten kdo nosí vlastní hříchy, nevidí hříchy svého bližního".
Převzato z knihy Starečnik, Beseda 2000
(Uveřejněno na: radiosvetigora.wordpress.com)
Ze srbštiny přel.: KM
31. 08. 2009
Benediktýnský mnich přijal po třiceti letech poustevnického života v lesích pravoslaví
Benediktýnský mnich, známý švýcarský theolog, autor vícera knih a mnoha textů s theologickou tématikou Gabriel (Bunde) žil od r. 1980 ve švýcarských lesích jako poustevník. V předvečer svátku Zesnutí Přesvaté Bohorodice 27. srpna 2010 před celonočním bděním přijal v Moskvě, v chrámu Přesvaté Bohorodice "Všech ubohých radost" pravoslaví.
Podle slov Metropolity Volokolamského Ilariona to představuje přirozené vyústění dlouhé duchovní cesty jeromonacha Gabriela.
09. 08. 2010
Oslava svátku svatých Sedmipočetníků na Hoře sv. Klimenta
Svátek našich svatých otců připadá právě na dnešní den. My jsme ho však z ryze praktických důvodů slavili v sobotu, 7. srpna, tak, abychom umožnili účast většímu počtu poutníků. Poutě již dnes nejsou to, co bývaly. Záleží třeba na tom, jaké hlásí v rádiu počasí. A tak se zdá, že někdy putujeme spíše za sluníčkem, než za svatými. A také bude nejspíše pravda, že národ náš skutečně pozapomněl na své duchovní rodiče, láska k nim po staletích jiných vlivů vychladla. Tím spíše je třeba horlivě památku otců připomínat, aby se jejich svatý obraz v srdcích Moravanů i dalších našich národů opět vyjasnil a zazářil. Vždyť úcta patří jak rodičům tělesným, tak duchovním.
Radostné tedy bylo zjištění, že i za počasí, které z pohledu mnohého dnešního poutníka nebylo ideální, akropole Hory svatého Klimenta ožila. Příroda vytvořila mysteriózní atmosféru. Nad horami se válely mlhavé příkrovy, i samotná Hora sv. Klimenta byla zahalena tajemnou mlhou. Míhající se postavy pluly sem a tam jakoby neměly těla. Později se prostor projasnil. Svatou liturgii vedl vladyka Jáchym. Svátek jsme důstojně oslavili, svaté naše otce uctili a zbylo i něco času na obyčejné lidské družení a besedování. Podívejte se na několik fotografií z oslavy:
