Kdyby byly brány v úvahu jen její politické dějiny, zůstala by Velká Morava pouze drobnou historickou epizodou na východním pomezí franské říše, která by v historických příručkách byla maximálně zmíněna jednou či dvěma větami. Co z ní učinilo tak výrazný a nepominutelný historický fenomén, byla činnost a kulturní dílo cyrilometodějské misie, které mělo tak dalekosáhlý význam pro kulturní – a namnoze i politický – vývoj velké části slovanského světa na dlouhá staletí (V. Vavřínek 2001).
12. 04. 2010
Při leteckém neštěstí u Smolenska (Rusko) zahynul polský arcibiskup Miron
Arcibiskup Miron (Čodakovský), pravoslavný představitel v polské armádě, brigádní generál a biskup Hajnovský zahynul v sobotu 10. dubna 2010 při leteckém neštěstí. Vladyka Miron byl členem presidentské delegace Polska, která v sobotu 10. dubna zahynula při tragickém neštěstí, když se presidentské letadlo zřítilo nedaleko Smolenska v Rusku.
Vladyka Miron se narodil jako Miroslav Čodakovský 21. října v roce 1957 v Bialystoku. Základní školu vychodil v rodném městě, pravoslavný theologiický seminář absolvoval ve Varšavě a vyšší theologické vzdělání získal v Jablečně.
17. prosince 1978 byl postřižen jako rjasofor, 9 dní nato byl vysvěcen na diakona a 15 února následujícího roku byl rukopoložen na kněze. Metropolita varšavský a celého Polska jeromonacha Miroslava v listopadu r. 1979 postřihnul do malé schimy se jménem Miron.
Jeromonach Miron sloužil jako představený monastýru v Jablečně a jako rektor theologického semináře. V roce 1984 byl vyzdvižen na důstojenství igumena a přičleněn k duchovenstvu Bjalystocko-Gdaňské eparchie, kde byl ustanoven stařešinou farního chrámu Zvěstování Přesvaté Bohorodice v Supraslu.
Na základě rozhodnutí Svatého archijerejského synodu Autokefální církve v Polsku byl archimandrita Miron 11. dubna r. 1998 chhirotonisován na biskupa a ustanoven v Hajnovské eparchii.
15. srpna r. 1998 jmenoval polský president Alexandr Kvašněvský biskupa Mirona brigádním generálem a ordinářem polské armády.
Vladyka Miron získal v r. 2003 doktorát na katedře církevní historie a 10. května r. 2008 byl povýšen na důstojenství archiepiskopa.
(Zdroj: radiosvetigora.wordpress.com)
KM
05. 04. 2010
KRISTUS VSTAL Z MRTVÝCH!
26. 03. 2010
Zpověď z cizích hříchů
Jeden mladý kněz byl biskupem ustanoven v nějaké zapadlé horské farnosti. Tu se potkal s kostelníkem Isidorem, kterému říkali Isa Jandal (jandal znamená odděleně od jiných lidí, v písni „stranou svatebčanů“). Začne se kněz vyptávat kostelníka na své nové farníky. A zlomluvný Isa o nikom dobrého slova, nýbrž vše nejčernější. A ten je vydřiduch, ten pak zloděj, další zase opilec, karbaník, sukničkář, bezbožník, zločinec, křivopřísežník, národní odrodilec, všechno nicotní a špatní lidé. A všechno nicotné a špatné ženy, bezbožnice. Pouze on, Isa, ejhle ocitl se v tom trní jako osamělá bílá lilije. „Odedávna, báťuško, se trápím kvůli tomuto zkaženému pokolení a nyní budu trápení alespoň sdílet s tebou“. To báťušku vystrašilo a způsobilo mu těžkou starost. Ale když přišel do kontaktu s lidmi, vidí, že jsou dobří a zbožní, čestný a mírumilovný svět. Nic takového, co mu kostelník vyprávěl. A den za dnem se kněz přesvědčoval, že jeho farníci jsou, všichni kromě Isy, milí a čestní naši horalé.
Když začal Velký půst, plný chrám národa se připravoval ke svatému přijímání. Podle zvyku všichni prosí báťušku aby je vyzpovídal. Báťuška se postaví před lid a prohlásí:„Bratři a sestry, není třeba, abyste se zpovídali. Ze všech vašich hříchů, které existují i které neexistují, už se mi vyzpovídal kostelník Isa, pouze ze svých hříchů se nevyzpovídal. Proto všichni přistupte ke svatému přijímání. Jedině kostelníku Isovi nemohu přijímání podat.
Svatý Nikolaj Žičský
(převzato z: radiosvetigora.wordpress.com)
(přel.: KM)
22. 03. 2010
Svatý Nektarij Eginský o cestě ke spasení
Cílem našeho života je, abychom se stali obnovenými a svatými. Abychom se projevili jako děti Boží a dědici Království Nebeského. Dávejme pozor, abychom snad kvůli tomuto životu neztratili ten budoucí. Abychom snad kvůli starostem života nezapomněli na cíl našeho života.
Půst, bdění a modlitby samy od sebe nepřinášejí plody, jelikož nejsou cílem našeho života; jsou to pouze prostředky k dosažení cíle.
Ozdobte vaše lampy ctnostmi. Bojujte, abyste odstranili vášně duše. Očistěte svá srdce od každé nečistoty a udržujte ho čisté, aby přišel a usídlil se ve vás Pán; aby vás naplnil Duch svatý Božskými dary.
Každý den hledejte Pána; ale uvnitř, ve vašem srdci a někde mimo něj. A když Ho najdete, staňte s bázní a chvěním jako Cherubíni a Serafíni, neboť vaše srdce se stalo prestolem Božím. Avšak abyste nalezli Pána, pokořte se do až prachu, neboť Pán se hnusí pyšných, zatímco miluje a navštěvuje pokorné srdcem. Proto také říká: „Ale na koho pohlédnu? Na toho, kdo je pokorného ducha a kdo se třese před mým slovem“ (Is. 66,2).
Bojuj dobrý boj a Bůh tě posílí. V boji se setkáme s našimi slabostmi, nedostatky a chybami. Boj je zrcadlo našeho duchovního stavu. Kdo nebojoval, nepoznal sám sebe.
(převzato z:: radiosvetigora.wordpress.com)