Pravoslaví
Církev vznikla na základě příslibu Spasitele Ježíše Krista v den Letnic. „A když přišel den padesátý, byli všickni jednomyslně spolu. I stal se rychle zvuk s nebe, jako valícího se větru prudkého, a naplnil všecken dům, kdež seděli. I ukázali se jim rozdělení jazykové jako oheň, kterýž posadil se na každém z nich.. I naplněni jsou všickni Duchem svatým, a počali mluviti jinými jazyky, jakž ten Duch dával jim vymlouvati.“ (Sk 2,1-4)
Věrouka pravoslavné církve spočívá na Písmu svatém a na všeobecné církevní tradici. Pravoslavní vyznávají nezměněný Nicejsko-Cařihradský Symbol víry, přijímají chléb a víno proměněné při sv. Liturgii na Tělo a Krev Páně. Pravoslavná církev není centralizovaná a mocensky řízená jedním člověkem, ale uplatňuje se v ní princip sborovosti, tj. rovnosti jednotlivých autokefálních (samostatných) církví. Místní církve jsou spojeny v jednu církev všeobecnou (řecky: katholickou).
Po rozdělení křesťanství na „východní" (Byzanc) a „západní“ (Řím) roku 1054, zůstalo pravoslaví věrné odkazu prvních sedmi všeobecných sněmů, na kterých byly formulovány základní věroučné články křesťanství. Pravoslaví je náboženstvím jehož kořeny a přímá posloupnost biskupů sahá neporušeně až k jeho zakladateli Ježíši Kristu, který je hlavou samotné církve. Nejvyšším zákonodárným orgánem společným všem pravoslavným církvím na světě je všeobecný sněm, který je i jejich společným pojítkem.
