Kdyby byly brány v úvahu jen její politické dějiny, zůstala by Velká Morava pouze drobnou historickou epizodou na východním pomezí franské říše, která by v historických příručkách byla maximálně zmíněna jednou či dvěma větami. Co z ní učinilo tak výrazný a nepominutelný historický fenomén, byla činnost a kulturní dílo cyrilometodějské misie, které mělo tak dalekosáhlý význam pro kulturní – a namnoze i politický – vývoj velké části slovanského světa na dlouhá staletí (V. Vavřínek 2001).
01. května 2010
Panychida v Koryčanech
Po dlouhých časech byla dne 29. dubna 2010 na hřbitově v městečku Koryčany sloužena panychida za padlé rumunské vojáky, kteří v závěru II. světové války oblast osvobodili. Níže přinášíme několik fotografíí:
V Ě Č N Á P A M Ě Ť!
21. 04. 2010
Před 1125 lety zesnul svatý archiepiskop Moravský (a Panonský), apoštolům rovný Metoděj
(...) Světče Metoději, osvojiv si zákon milosti Soudcovy, stal ses tak moudrým učitelem svatých písmen a předal jsi svým lidem a svému stádu poučení o nich, takže jejich prostřednictvím čtouce a poučujíce se ve svatých knihách, žehnají Boha. Velebíme tě, jak náleží.(...) Ó slavný, opustiv rodinu i vlast, ženu i děti, rozhodl ses, svatý učiteli, žít na poušti se svatými otci.
(...) Ó slavný. Kdo může vypovědět Metodějovy ctnosti a příkoří, která zakusil oď ďábelských trojjazyčníků.
(...) Jako sluneční světlo poslal tě zazářivšího, otče, Kristus z východu na západ jako moudrého učitele a „ukazatele cesty" všem, osvěcujícího mnohá města i země, které prostřednictvím tvých písmen, ó blažený, pročítají všechny Bohem inspirované knihy s učením o svatém duchu. Pros teď neustále za ty, kteří ti vzdávají chválu.
(...) Tebe má, otče, moravská země jako tvrdou stěnu, jíž porážíme kacíře.
Oba učitelé, kteří stojíte po pravici svaté trojice, modlete se ke Kristu, aby ochránil slovanské stádo.
(...) O slavný, projevil ses důstojným nástupcem slavného apoštola Andronika, ozdobiv stolici svaté církve panonské, ó moudrý.
Tebe, slavný světce Metoději, prosíme: svoje stádo rozehnané kacíři zachovej v pravověrné víře svými modlitbami, otče.
(...) Božského a věrného Metoděje všichni lidé opěvujeme a s láskou velebíme jako velikého pastýře Slovanů. Služebníky (boží) vzácně vyučil na pronásledovatele kacířství. Zajisté se neustále modlí za nás za všechny.
Ikos.
Noví lidé z království panonského jsouce pospolu, radujeme se, dozvídajíce se o tobě, ctném pastýři.
(...) Pro vás dva, svatí, dochází slavně chvály město Soluň, svatý Cyrile a Metoději, Moesie i Panonie a moravská země, ó blažený, oslavujíc a volajíc „Blahoslaven (budiž Bůh otců našich)".
(...) Tebe, blažený, opěvuje moravská země, která má tvoje ctné tělo, i země panonská, tebou, světce, osvícená. A lidé těch dvou zemí sešedše se, oslavují tvou památku.
Vy dva svatí, kteří jste vedli pře o svaté trojici, velebný Cyrile a světce Metoději, ochraňte své svaté stádo chodící po cizí zemi, své stádo svými modlitbami rozmnožte, ó blažení.
(Tropar)
Veliký občan moravské země, sláva a chvála severní krajiny, totiž světec Metoděj, svolává nyní hlasitou výzvou. Přijdte vy, kteří milujete (jeho) památku, S vírou se setkejme a těšme se s ním ve svátek jeho přeslavného skonu. Nechť ti přináší neustálou modlitbu ke Kristu Bohu našemu, aby naše duše zbavil všeho soužení a pokušení.
19. dubna letošního roku uplynulo 1125 let od blažené smrti jednoho z otců - duchovních rodičů Moravského národa, svatého arcibiskupa Metoděje. 1125 let umírání a krátkých procitnutí národa, kterému se dostalo od Boha nedocenitelného požehnání v podobě vpravdě zázračné misie svatých soluňských bratří. Národa, probuzeného skrze blahodárné působení těchto otců ke skutečnému životu, k poznávání Boha, k Jeho pravoslavnému uctívání. Bez ohledu na to, že v průběhu posledních desetiletí se Moravany nazývala nemalá část obyvatel dnešní Moravy, onu vnitřní, duchovní sounáležitost s moravskou rodinou pravověrných Božích synů a dcer, zrozenou Bohem skrze svaté otce, v sobě dnes cítí jen hrstka našich současníků. Bez doufání v Boží milosrdenství a přímluvy samotných našich otců - rodičů, by zůstal jen zármutek a slzy, prolité nad ubohým národem, dezorientovaným, svedeným, zbloudilým, odpadlým, umírajícím...
Je odporným znamením dnnešní doby, že u nás chládne vztah dětí ke svým velkým otcům a pravá úcta k nim. Že odkaz a dědictví otců je loupeno a deformováno, znesvěcováno, ignorováno, vysmíváno a odhazováno jako nepotřebný sentiment, za který je přinejlepším třeba se stydět. Je žalostné poznávat, jak dnes jiní národové ctí a slaví naše svaté otce, které zloba, hřích a pýcha kdysi vyhnala z Moravy. Blahoslaveni jsou jistě ti národové, že naše otce přijali za své a milují je a následují jejich životodárná a spásonosná naučení. Nešťastný Národ moravský, který nepoznává sám sebe, který obraz svých rodičů ve svém srdci zatemnil bludnými naukami, modloslužbou a apostasí. Tragická realita národa Metodějova, jestliže pouhé přiznání se k němu budí u mnohých úsměšek a pohrdání... Odpusť jim, Bože, neboť nevědí co činí.
Jestliže zapomenu na Tebe, Moravo Metodějova, Jerusaleme můj, nechť zchromne pravice má!
Horní obrázek: Sv. Metoděj, detail z fresky sv. Sedmipočetníků v Kapli sv. Rostislava ve Střílkách (zatím nedokončené)
Dolní obrázek: Presbyterium velkomoravského chrámu v Uherském Hradišti - Sadech - podle některých badatelů místo prvotního pohřbu sv. Metoděje
KM
15. 04. 2010
Níže uvádíme odkaz na ruský film o sv. Janu Kronštadském, jeho životě a díle. Film je komentován v rusky a opatřen titulky v srbštině (ruský originál by snad bylo možno pohledat).
25. 04. 2010
Sedm let od zesnutí starce Tadeáše
V noci ze 13. na 14. dubna roku 2003 zesnul představený monastýru Vitovnica a známý duchovník - archimandrita Tadeáš (Štrbulovič). Díky několika knihám jeho duchovních poučení, interviu pro pravoslavné časopisy a televizní pořady, se osoba starce Tadeáše stala známou široké veřejnosti a knihy, ve kterých jsou shromážděny perly jeho duchovní pokladnice, jsou vydávány ve vícero jazycích. Při příležitosti výročí odchodu blaženého Starce přinášíme jednu z těchto perel.
Jaké jsou naše myšlenky, takový je náš život
Apoštol Pavel říká: "ty tvrdíš, že věříš, tedy ukaž svou víru svými skutky." I satan věří a třese se, ale je ve vzpouře. Protiví se každému dobru. Mnozí zde na zeměkouli se považují za nevěřící, ale když se nad sebou lépe zamyslíme vidíme, že neexistuje ani jedna rozumná bytost na zeměkouli, která v srdci netouží po životě a absolutní lásce. Absolutní láska se nemění, trvá na věky. My svým srdcem toužíme po absolutním dobru, po absolutním pokoji, ve skutečnosti celým svým srdcem toužíme po Bohu. Bůh je život, Bůh je láska, Bůh je pokoj, Bůh je radost. Toužíme srdcem po Bohu a myšlenkami se Mu protivíme. Náš vzdor neuškodí Bohu, neboť On je všemohoucí, ale škodí nám samotným.
Myšlenky, rozpoložení, přání řídí náš život. Pokud jsou naše myšlenky pokojné, tiché, plé lásky, dobroty, šlechetnosti, čistoty - tehdy je i v nás pokoj, neboť všechny pokojné myšlenky dávají vnitřní mír, který z nás vyzařuje, protože jsou naše myšlenky pokojné, tiché plné lásky a dobroty. Jestliže v sobě nosíme negativní, pekelné myšlenky, tehdy je náš vnitřní mír porušen. Svatí otcové o myšlenkách říkají: "Kterákoliv myšlenka, která maří pokoj a od níž nemáme pokoj, je z pekla a je nutné ji odvrhnout a nepřijímat." Musíme pracovat pro své dobro, aby se v nás utvrdil pokoj, radost, Božská láska. Náš nebeský Otec si přeje, aby Jeho děti měly Jeho Božské vlastnosti, zatímco jsme my plni lásky, pokoje, radosti a útěchy, opravdovosti, šlechetnosti. Pán a my všichni si přejeme, abychom byli mírní a pokorní, neboť duše, která je mírná a pokorná, vyzařuje šlechetnost a dobrotu. Taková duše, i když mlčí, vysílá ze sebe stále pokojné, tiché vlny plné lásky a dobroty. Taková duše se neuráží když ji plísníte a ponižujete, můžete ji i zbít a ona vás lituje, že se tak velmi mučíte. Takových je na zeměkouli málo, ale kvůli nim slunce hřeje a Bůh nám dává požehnání abychom žili, abychom měli vše, co potřebujeme k životu. My se musíme změnit v mysli.
(zdroj: radiosvetigora.wordpress.com)
KM