Kdyby byly brány v úvahu jen její politické dějiny, zůstala by Velká Morava pouze drobnou historickou epizodou na východním pomezí franské říše, která by v historických příručkách byla maximálně zmíněna jednou či dvěma větami. Co z ní učinilo tak výrazný a nepominutelný historický fenomén, byla činnost a kulturní dílo cyrilometodějské misie, které mělo tak dalekosáhlý význam pro kulturní – a namnoze i politický – vývoj velké části slovanského světa na dlouhá staletí (V. Vavřínek 2001).
Svatá liturgie byla sloužena v obzvláště radostné atmosféře. Do Kaple sv. Rostislava zavítali Serafové, respektive Serafímové. Kupodivu neslétli z nebe, ale přiletěli letadlem. Otec Serafim a bratr Serafim z Oxfordu. Přesvědčili jsme se, že ve svaté pravoslavné církvi nejsou mezi věřícími žádné podstatné bariéry a lidé si vnitřně dobře rozumí, i když mluví odlišnými jazyky. Sv. liturgie byla sloužena česky, anglicky a církevně-slovansky. Co by tomu asi řekli benátští pilátníci a trojjazyčníci, kdyby se toho bývali dožili? Na besedě po sv. liturgii nám přátelé pověděli mnoho zajímavých skutečností ze života pravoslavné církve v Anglii. Tak zajímavých, že je zde raději ani nebudeme uvádět.
Setkání pro nás bylo skutečným darem od Boha a povzbuzením pro další usilování o hledání Božího království a Jeho spravedlnosti.
"Kříži Tvému klaníme se Pane a svaté Tvé vzkříšení oslavujeme"
(zpěv si můžete poslechnout poklepáním na fotografii; je to sice trochu falešně, hodně lidově, ale naše...)