Vydařený večer v Kyjově

V sále místního domu sociální péče se sešlo několik desítek účastníků dvou přednášek na zajímavá témata. První téma - "Hradisko sv. Klimenta u Osvětiman - historie a současnost" připravil a přednášel Mgr. Miroslav Vaškových, PhD, vedoucí archeologického oddělení Slováckého muzea v Uherském Hradišti. Osvětlil historické pozadí a souvislosti vážící se k názvu tohoto svatého místa a přiblížil výsledky archeologických výzkumů od počátku minulého století do současnosti. Druhá přednáška na téma - "Po stopách otců - Ohrid" logicky navázala na předchozí téma. Okružní protopresbyter zlínský o. Kliment P. Koutný hovořil o dalších osudech vyhnaných žáků svv. Cyrila a Metoděje po roce 885. Následovala projekce dokumentárního filmu Petra Barana "Ohrid".

První vizitace nového biskupa v pravoslavné církevní obci ve Střílkách

Nový archijerej navštívil naši obec společně s otci ze Sergijevské Lávry. Nejednalo se o "oficiální vizitaci", nýbrž o velmi příjemné, přátelské setkání. Besedovali jsme dlouho a byli jsme vděčni za možnost rozhovoru s otci ze známého ruského monastýru. O víře, o zpovědi, o Boží pomoci pro malé stádo, o liberalismu v církvi, o válce v Avgánistánu,o dojmech, které tu získali. Jak bylo dobře, když bratři byli pospolu...! Přáli jsme vladykovi aby nezpychnul, aby byl silný, pevný, moudrý, laskavý a svatý. Přáli jsme mu to s vědomím, že ho musíme podporovat svými neustálými modlitbami. Útoky nepřítele církve jistě přijdou. Snadno se může stát, že démon někomu vnukne myšlenku, že by snad "mladého a nezkušeného" biskupa mohl manipulovat. Může se stát, že v jiném probudí závist, žárlivost pro vladykovu přízeň k jinému. Může se stát, že biskup bude vystaven vemlouvavým hlasům pomlouvačů. A mnohé jiné nástrahy satana bude třeba překonávat. Přejeme našemu novému vladykovi, aby zůstal pokorným, otevřeným mužem modlitby a pevné víry. Aby uzdravoval pastýřskou péčí, obětavostí a láskou neduhy svého stáda. Aby cílevědomě  budoval jednotu církve. Aby pokračoval v díle svých předchůdců Cyrila a Metoděje, Gorazda, Klimenta, Sávy, Nauma, Angelára a mnoha dalších, kteří jsou právem nazýváni duchovními rodiči našeho národa. A přejeme mu, aby se dokázal vždycky tak bezprostředně rozesmát, jako je to patrné na jedné z níže uvedených fotografií (nechť se prosím nikdo nepohoršuje, bylo by to možná farizejské).

Pravoslavná Morava má nového archijereje!

Dnes byl v katedrálním chrámu sv. Gorazda v Olomouci vysvěcen pomocný biskup pro Olomoucko-brněnskou eparchii pravoslavné církve. Stal se jím sedmatřicetiletý archimandrita monastýru sv. Gorazda v Hrubé Vrbce Jáchym. Skromný, nikoliv ambiciózní, netoužící po poctách, pravdomluvný a upřímný monach. Řádně zvolený pravoslavným moravským lidem na eparchiálním shromážděním v prosinci minulého roku. Muž z našeho středu, kterého jsme si vybrali. Když na něho shromáždění archijerejové  vkládali ruce a chrámem znělo mnohokrát opakované "Kyrie eleison", bylo téměř hmatatelné, že se naplňuje velké mysterium. Stejné jako před sto, tisíci, dvěma tisíci lety. Na dalším z Kristových služebníků spočinula plnost kněžství. Za povšimnutí stojí několik zvláštních souvislostí. Prvním naším biskupem Moravanem byl Gorazd. Prvním naším biskupem po tisíci letech obnovené pravoslavné církve byl Moravan Gorazd. Vladyka Jáchym byl svěcen v moravském katedrálním chrámu sv. Gorazda. Novomučedník Gorazd pocházel z Hrubé Vrbky a vladyka Jáchym je představeným "hrubovrbeckého" monastýru. To vše uvádíme s vědomím, že vladyka Jáchym je pomocným biskupem, který bude sloužit pravoslavnému moravskému lidu pod otcovským vedením našeho eparchiálního archijereje vladyky Simeona, který také archimandritu Jáchyma sám navrhl na svého pomocného biskupa. Nyní je třeba vytrvalých modliteb, aby Bůh pevně vedl nového vladyku, chránil ho před pokušeními a útoky nepřítele církve, naplnil ho moudrostí, obdařil ho odhodlaností a statečností a zejména láskou k církvi, svěřeným duším. Kéž je skutečným svědkem Kristovým, svatým nástupcem našich svatých otců, kteří před více než tisíci lety duchovně zrodili náš národ. V této souvislosti není bez zajímavosti, že svěcení vladyky Jáchyma se uskutečnilo ve svátek sv. Cyrila, 1140 let po jeho blažené smrti. Podrobnější informaci z události naleznete zde. Krátké video z olomouckého chrámu sv. Gorazda můžete shlédnout poklepáním na obrázek.

Níže uvádíme několik fotografií ze slavnosti. Foto vlevo nahoře a foto uprostřed druhé řady nám laskavě zaslal zpravodaj České televize a redaktor týdeníku Naše Slovácko bratr Antonín Vrba z Velké nad Veličkou. Díky!

Valentýnská glosa

Tak se nám opět blíží svatý Valentýn.  To je zase všude  reklam a lákavých nabídek!  Nabízeči zážitků se předhánějí kdo vymyslí nejúžasnější romantický večer pro dva, pokud možno ve stylovém apartmá s vířivkou, obchodníci závodí kdo nabídne nejerotičtější prádlo , kterému zaručeně žádný neodolá. A těch valentýnských dárků, speciálně pro tuto příležitost. Chudák svatý Valentýn. Ten se asi v hrobě obrací až se kolem země třese... Nu což, nutno si přiznat, že jsme v mnohém národem nevděčným a velmi zapomětlivým. Dokonce tak zapomětlivým, že jsme zapomněli na svého rodiče a místo toho, abychom ctili jeho památku, sledujeme řádění modly konzumu a hedonismu ( nedej Bože, abychom se jí i oddávali!). Řeč je o našem slovanském (rozuměj tedy i moravském) učiteli, apoštolům rovném Cyrilovi. Právě v jeho den, tedy 14. února, konzumní společenství blázní s novodobými modloslužebnými rituály, které zaštítilo jménem nešťastného Valentýna. Je celkem jedno, zdali toto bláznovství přichází jako import ze Západu. Podstatná je lehkost, s jakou mnozí ignorují výroční den úmrtí jednoho ze svých  duchovních otců.  Zjištění je to o to bolestivější,  že se tento den vytratil i z kalendářů mnohých Moravanů. A tak si alespoň několika slovy připomeňme, co se v ten den stalo ve věčném městě Římě (kde v té době svatí bratři Cyril a Metoděj dleli):

A když po mnoho dní trpěl bolestným neduhem, spatřiv jednou zjevení boží, jal se takto zpívat: „Nad tím, že mi řekli: Vstoupíme do domu Páně, rozveselil se můj duch a srdce se zaradovalo." Obléknuv se pak do svého ctihodného roucha, setrval tak, vesele se celý den a říkaje: „Od nynějška nejsem služebníkem ani císaře ani nikoho jiného na zemi, ale jedině Boha všemohoucího; (nebyl jsem) a stal jsem se a jsem na věky. Amen."

Příštího dne pak obléknuv se do svatého mnišského stavu a přijav světlo k světlu, nazval se jménem Cyril. V tom stavu setrval padesát dní.

A když se přiblížila hodina, aby přijal mír a byl přenesen do věčného života, tu pozdvihnuv své ruce k Bohu, se slzami vykonal modlitbu, promlouvaje takto: „Pane Bože můj, jenž jsi stvořil všechny kůry andělské i netělesné síly a nebe sklenul a zemi založil a všechno, co je, z nebytí do bytí přivedl, který jsi vždy (a) všude naslouchal těm, kteří vykonávali tvou vůli, kteří se tě báli a kteří zachovávali tvá přikázání, vyslechni mou modlitbu a ochraňuj věrné tvé stádo, jemuž jsi mne postavil do čela, neužitečného a nehodného služebníka tvého. Ty, jenž zbavuješ všechny od všeliké bezbožné a pohanské špatnosti i od všelikého mnohomluvného a utrhačného kacířského jazyka, který proti tobě vyslovuje rouhání, zahub trojjazyčné kacířství a dej své církvi vyrůst množstvím a ze všech — sjednotiv (je) ve svornosti — učiň řádné lidi, kteří budou jednomyslní v pravé tvé víře a ve správném vyznání. Vdechni pak do jejich srdcí slovo tvého učení. Vždyť tvůj je (to) dar, jestliže jsi k hlásání evangelia tvého Krista přijal nás nehodné, strojící se k dobrým skutkům a konající to, co je ti milé. Ty, co jsi dal mně, vracím zas tobě jakožto tvé. Veď je svou silnou pravicí, pokryj je příkrovem svých křídel, nechť všichni chválí a oslavují tvé jméno, otce a syna a svatého ducha na věky, amen."

Políbiv pak všechny svatým políbením, řekl: „Blahoslaven (budiž) Bůh náš, který nás nedal za kořist zubům našich neviditelných nepřátel, ale jejich síť ztrhal a nás osvobodil z jejich zkázy." A tak v Pánu zesnul, když mu bylo dvaačtyřicet let, čtrnáctého dne měsíce února, ve druhé indikci, roku 6377 od stvoření světa.

_{(ze Života Konstantinova)}