Za normálních okolností bych tento příspěvek asi ani nezveřejnil. Ovšem poté, co se mi synek vrátil z mateřské školky se slovy: "podívej se tatínku, co mi ve školce santa přinesl...", se mi to všechno tak nějak pospojovalo (hádejte, co je například hlavním tématem nových vánočních pohádek, které se budou za pár dnů vysílat v televizi? No přece čerti, peklo atd.) říkám si, že vše dohromady už je to tak smutné, že to stojí alespoň za pár slov. Nejprve si ale přečtěte tuto "lahůdku".

Smutné a hlavně nebezpečné to není proto, že je to hloupé. Nebezpečné je to proto, že samotná existence takového článku ve veřejném prostoru výmluvně ukazuje cestu, na kterou se vydává naše "západní" společnost, totiž tam, kde bude v konečném důsledku rouhání Bohu považováno za cosi zcela normálního...

Kliment

 

V jednom starém monastýru ze 13. století na jihozápadě Srbska, tam, kde se rozprostírají divoké lesy pohoří Golija a Javor, žije mladý monach Amvrosije. Do dávno opuštěného monastýru svatých Archandělů přišel v roce 2005. Poslední monašení tam bylo před dvěma sty lety. Kdysi obyvatelstvo nedaleké dědiny Kovilje uteklo před Turky na sever, do dnešní Vojvodiny. Usídlili se na místě, které nazvali Kovilj. A postavili tam chrám svatých Archandělů. Monach Amvrosije opustil svět, a žije v původním monastýru uprostřed divočiny úplně sám. Vlastně ne tak úplně sám. Žije tam s vlkem. Tedy s vlčicí...

Podívejte se sami

 

 

Drazí mí, děkuji vám za podporu a modlitby. Toto je bolest, která se nedá vyjádřit slovy. To je bolest těch, kdo stáli pod Křížem Spasitelovým. Ale je to také radost, kterou nemůže zprostředkovat řeč... Je to radost těch, kteří přišli k prázdnému hrobu.

Smrti, kde je tvůj bodec.
Otec Danilo před několika lety předpověděl svou smrt. Vždy si přál, aby byl hodným mučednictví a Pán ho učinil hodným toho věnce. Ti, kteří ho zabili, chtěli plivnout Církvi do tváře, tak, jako kdysi plivali do tváře Kristovy. Ale to se jim nepodařilo, neboť plivnout do tváře Církvi není možné. Otec Danilo vystoupil na svou Golgotu ve stejném chrámu, který postavil, chrámu, kterému zasvětil všechen svůj čas všechny své síly. Zabili ho jako dávné proroky – mezi oltářem a žertvenikem a stal se hodným mučednického stavu.
Zemřel pro Krista, kterému sloužil ze všech sil.
Často mi říkal, že nebude mít dost času, aby vše udělal. Spěchal. Někdy, jako lidská bytost, věděl že zhřeší, ale nikdy nehřešil v tom hlavním, celý život zasvětil JEMU.
Nechápala jsem proč spěchá. Poslední tři roky pracoval neustále, bez odpočinku. Stěžovala jsem si, přála si, alespoň někdy, jednoduché štěstí, aby můj muž a otec mých dětí byl s námi. Ale pro něho byla připravena jiná cesta.
 

 

^{Patriarcha Kyril a mátuška Julia na panychidě za otce Danila}

 

Říkal, že bude zabit. Ptala jsem se ho, kdo by se  potom staral o nás. O mě a tři děti. Řekl, že nás zanechá v dobrých rukách. „Zanechám vás Matce Boží. Ona se o vás bude starat“.
Časem jsem na ta slova zapomněla. Pověděl také, v jakém odění chce být pohřben. Já jsem žertovala, že o tom bychom se neměli bavit, protože nevíme kdo bude koho pohřbívat. Řekl, že pohřbím já jeho. Jednou, když jsme si povídali o pohřbech, řekla jsem, že jsem nikdy nebyla na pohřbu kněze. On odpověděl: „Neboj se, budeš na mém“.
Nyní se rozpomínám na mnohá slova a ona mi dávají smysl. Moje pochybnosti jsou rozptýleny a nepochopení vyřešena.
Nerozloučili jsme se v tomto životě, nežádali jeden od druhého odpuštění, neobjali se. Byl to obyčejný den: ráno odešel na Liturgii a vícekrát jsme ho neviděli. Proč jsem toho dne neodešla do chrámu za ním? Chtěla jsem, ale přesto jsem se rozhodla, že připravím večeři a uspím děti. Kvůli dětem jsem neodešla – Ruka nedovolila, abych odešla. Cítila jsem, jako by se nad námi stahovala temná mračna. V posledních dnech jsem se snažila co nejvíce času prožít s ním. V posledním týdnu jsem přemýšlela jen o smrti a o životě po smrti. Nebyla jsem schopná se ani s jedním ani s druhým srovnat. Toho dne mi vytanula na mysl slova „Smrt dýchá za krkem“. Poslední týden mi bylo tak těžko, jako by se na mne navalila ohromná tíže.
Nejsem zlomená. On mne podpírá, cítím jako by stál vedle mne. V té době jsme říkali jeden druhému tolik něžných slov, kolik ne za celý život. Teprve nyní mi dochází, jak jsme se milovali.
Čtyřicátý den po smrti otce Danila připadá na předvečer jeho jmenin a zasvěcení budoucího chrámu – svatého proroka Daniela. Podle proroctví jednoho Starce chrám bude postaven, ale otec Danilo v něm sloužit nebude.
Druhá část se naplnila.
                                                                                                                                                <sub>Mátuška Julia Sisojeva

Převzato z: radiosvetigora.wordpress.com
Přel.: Kliment</sub>

 

Kněz Danilo Sisojev, který byl 19. listopadu zavražděn v chrámu sv. apoštola Tomáše, byl v pondělí 23. listopadu pohřben na Kuncevském hřbitově u Moskvy.
Panychidy, která byla sloužena v chrámu svatých apoštolů Petra a Pavla, se zúčastnil i Jeho Svatost patriarcha Moskevský a celé Rusi Kiril. „Vražda otce Danila Sisojeva svědčí o vznešenosti a síle pravoslavného ideálu, za který on položil svůj život“, řekl Patriarcha. „Velmi často je násilí zaměřeno proti tomu, který svědčí o Bohu pravdy. Když nenávist zamlží pohled a dojdou argumenty, vrhnou se s násilím na ty, kteří mluví o Bohu a pravdě. Když nemohli svým rozumem a srdcem odporovat slovům kněze, vylili na něj záplavu pomluv a zloby, dokonce proti němu pozvedli ruku“, řekl Jeho Svatost.
Podle jeho slov „jestliže je někdo zabit pro Boží pravdu, znamená to, že tato pravda bolí ty, kteří se jí protiví a že má velkou moc“.
Jeden z duchovních v chrámu sv. apoštolů Petra a Pavla, ve kterém byla sloužena panychida, je také otec zahynulého kněze, otec Alexej Sisojev.
Otec Danilo měl 35 let a zanechal po sobě ženu a tři děti.
V průběhu tří dnů po vraždě prošly tisíce Moskvanů chrámem svatého apoštola Tomáše, aby se rozloučily se svým milovaným knězem.
Otec Danilo  byl známým misionářem a jako odborník na otázky Islámu se účastnil početných diskusí s příslušníky tohoto náboženství. Někteří z muslimů, kteří byli účastni těchto diskusí, později konvertovali k Pravoslaví.

 

      

^{Převzato z: radiosvetigora.wordpress.com}