10. 01. 2011

Osamocený hlas na politické scéně utichl

   Prvně jsem se s ním setkal před 10 lety v pražském bytě naší bývalé ambasadorky v Bělehradě paní Štouračové. Onoho dne nám šlo o to, do jaké oblasti Srbska (tehdy ještě Jugoslávie) zacílit nabídku pomoci a spolupráce ze strany Jihomoravského kraje. Bylo to v těch časech poněkud ojedinělé. Krátery po zločinném bombardování Srbska ještě ani nebyly pořádně zasypány a mediální masáž stále efektivně mátla mnohým  €vropanům hlavy. Obraz krvelačných srbských utiskovatelů byl jasný a ostrý. V takové situaci navazovat oficiální spolupráci se Srbskem a posílat tam, byť velmi skromné prostředky, nebylo příliš "in". Možná právě proto jsme se sešli - výběr spolupracovníků s pořádnými kontakty a znalostmi terénu nebyl právě nejširší. Volba padla na Šumadiji, oblast centrálního Srbska, s "hlavním městem" Kragujevac. To je tam, kde hrdinné, vysoko létající bombardéry demokratických sil sdružených v NATO, naházely spoustu bomb, pozabíjely nevinné lidi zničily Zastavu a mnoho dalšího v rámci humanitárního bombardování.

Jiří Dientsbier byl téměř osamoceným hlasem na politické scéně, který o "humanitárním bombardování", válce na Balkánu v devádesátých letech a situaci na Kosovu a Metochiji opakovaně a vytrvale říkal zcela opačné pravdy, než byly lži našeho politického establishmentu.

Tento osamocený hlas na naší politické poušti (v tomto světě) od soboty 8. ledna 2011 přestal volat.

Kéž mu Bůh přičte k dobrému jeho statečnost a smysl pro spravedlnost a pravdu, kterou v otázce balkánského problému projevil.

KM

(Foto převzato z: www.mediafax.cz)

29. 12. 2010

Bez komentáře - vydržte až do konce...

(převzato z TV. Gloria)

Kdyby byly brány v úvahu jen její politické dějiny, zůstala by Velká Morava pouze drobnou historickou epizodou na východním pomezí franské říše, která by v historických příručkách byla maximálně zmíněna jednou či dvěma větami. Co z ní učinilo tak výrazný a nepominutelný historický fenomén, byla činnost a kulturní dílo cyrilometodějské misie, které mělo tak dalekosáhlý význam pro kulturní – a namnoze i politický – vývoj velké části slovanského světa na dlouhá staletí (V. Vavřínek 2001).

09.12. 2010

Svatý křest služebníka Božího Sebastiana

V sobotu 4. prosince 2010 po návratu z poutě do Dolních Kounic nás čekala ještě jedna radostná událost. Ze smrtného kmene byl odsečen a na životodárný kmen - Krista našeho Spasitele naroubován skrze svatý křest služebník Boží Sebastián. Jakožto Moldavan měl tradiční výsadu - nikoliv jednoho či dva, ale celkem asi 10 kmotrů (ostatní prý v onen den nemohli...). Děkujeme touto cestou důstojnému otci Petru Klokočkovi ze Zlína, který nám kdysi zapůjčil křtitelnici. A ubezpečujeme, že nezahálí a prachem nezapadá... Křtí se v ní ku podivu zatím samí chlapci - budoucí Boží vojáci. Doufejme, že i Sebastián setne hlavy mnoha démonům a získá nakonec věnec slávy. To mu ze srdce přejeme a v modlitbách vyprošujeme.