(pokračovíní předchozí části)
Toto jsem pověděla mé bezútěšné matce; ona to pochopila tak, že je to předzvěst mé smrti; ihned to všechno udělala a uložila mne do postele. Poté mi Archanděl (řekl mi, že se tak jmenuje) nařídil: „Řekni své matce, aby tě položila tak, aby ses dívala na východ“. Matka nejprve nechtěla, ale když jsem jí řekla, že tak přikazuje Archanděl, souhlasila a položila mne tak. Tehdy Archanděl opět stanul nade mnou jako poprvé,- neboť tím mi ukázal jakým způsobem bere duše, – a řekl mi: „Neboj se, neboť nyní nezemřeš“. Zároveň jsem viděla jinochy, jak radostně stojí kolem mé postele a u dveří jsem viděla človíčka s červenými vlasy, který byl podoben medvědu a měl velmi velkou hlavu. Jelikož přišel ke mně, vystrašila jsem se. Ale jinoši mne povzbuzovali: „Neboj se! Přišli jsme zejména proto, abychom tě doprovodili“. Tehdy Anděl, stana i nyní jako před tím, stanul nade mnou, třikrát mne přežehnal znamením kříže a pravil: „Duše, vyjdi z těla“! Zároveň s těmi slovy jsem pocítila, jak nějaký předmět vychází z mé hrudi a snaží se vyjít skrze ústa. V tom jsem pochopila, že jsem vyšla ze svých úst v podobě holuba, který vyletěl na ruku Archanděla, jenž mne obratně uchopil do svého náručí. Ohlédla jsem se z náručí a viděla mé mrtvé tělo, ústa pootevřená a moji matku a otce jak se dívají.
Potom Archanděl, vyšel z našeho domu, drže mne jak jsem řekla, vešel do jednoho velkého domu v tomtéž našem městě, kde jsem viděla nalevo i napravo mnoho velkých a krásných pokojů. Taktéž jsem viděla bíle oděné jinochy s radostnou tváří jak spořádaně a bez nejmenšího šelestu prochází po širokých chodnících a v naprostém tichu vychází a vchází do pokojů. Toto jsem viděla, nacházeje se v jednom z těch pokojů, v němž mne Archanděl, poté co mne vzal z náručí, proměnil do mé lidské podoby. Viděla jsem se oblečenou do chitonu[1] mé duchovní chirotonie (postřižin). Taktéž jsem měla na ruce onen prsten Ukřižovaného. Archanděl mi přikázal, abych zůstala v pokoji dokud se nevrátí. No a jakmile odešel, vstoupili nějací mládenci kteří, jakmile mne spatřili a zejména když uviděli můj prsten na ruce, mrknuli jeden na druhého a zeptali se mne jak se jmenuji a zapsali do knihy mé jméno „Atena Alachizi“. (To bylo mé jméno před zamonašením)[2].
Když odešli, přišel Archanděl, vzal mne za ruku a proměnil mne opět zázračným způsobem v holuba, vzal mne do náruče a vyšel ze zmíněného pokoje. Pak přecházel hory a nekonečné lesy, poněvadž bylo třeba, jak mi řekl, abychom vystoupili na velmi vysokou horu a abychom z ní po žebříku vystoupili na nebe. Když jsme pak vystoupili na tu vysokou horu, spatřila jsem černochy divokého vzhledu, kteří na dlouhých černých provazech vláčeli nějakou ženu, kterou znám a která i nyní žije na ostrovu Kalimnu, svázanou od hlavy po paty zetlelým provazem. Ona, řekl mi Archanděl, tají jeden strašný hřích a jestli ho nevyzná, potkají ji ještě horší muka.
Na té hoře jsem viděla zmíněný žebřík, jehož vrchol dosahoval do nebe a dolní konec nestál na zemi, nýbrž byl od ní dosti vzdálen. Nevím z čeho ten žebřík byl, měl šedou barvu a stupně úzké a dosti vzdálené jeden od druhého.Mě zachvátil velký strach, když Archanděl, vstoupivší na prvý stupeň, vyvolal veliké třesení. Ale on mne neustále povzbuzoval. Pak mi řekl, abych se dívala okolo. Pohlédla jsem vpravo dolů a uviděla nekonečné černé moře, které se vzdouvalo velikými a divokými vlnami. V moři jsem viděla lidská těla v hrozném stavu, vířící a házená sem a tam po vodě, v těžkých mukách. Archanděl mi řekl, že jsou to farizeové – pokrytci. Dole pod žebříkem jsem viděla velký kus pevniny (země) podlouhlého tvaru, na kterém stáli černí a strašní démoni s dlouhými žerděmi, snažící se zachytit mne a ulapit. Potom, zatímco Archanděl dále vystupoval po žebříku který měl čtyřicet stupňů, viděla jsem i jiné démony, kteří nás následovali ve vzduchu, nesčíslného počtu, ječící a žádající, aby mne jim Archanděl předal. Ale on vytahoval neustále peníze z jakési torny, kterou měl zavěšenu přes rameno a rychle pokračoval ve výstupu vzhůru. A oni nás následovali ukazujíc zápisy mých hříchů.
Pak jsem se podívala vzhůru, abych viděla jestli jsme dospěli do vytouženého nebe a viděla jsem, že se žebřík táhne do nekonečna a skrze něj, jako skrze závěs, jsem viděla trojí nebe. První nebe mělo modrou barvu, druhé bílou s jakýmisi drobnými obláčky a třetí, vyvýšené nad první dvě, úplně světlé a podobné zlatu.
(pokračování příště)
[1] Chiton = prosté spodní roucho
[2] Zamonašit se = stát se mnichem, mniškou