(pokračování předchozí části)
Potom anděl přinesl Kristu věnec z bílých květů a On ho, přišedší blíže ke mně, položil na moji hlavu. Já jsem tomu prostě nevěřila a zkroušeně jsem řekla Ukřižovanému: „Ano, Pane, ten věnec je velice krásný, ale já mám svůj“. On mi odpověděl, usmívaje se: „Věnec, který máš, ti za nějaký den vezmu“. Poté mi ukázal světlý prsten a řekl: „Vezmi tento prsten a navleč si ho na prst jako zásnubní“. Všechno to bylo neočekávané a velmi mne to udivilo. Ale já, pochopivši smysl toho, řekla jsem Kristu“ „Je mi líto, Pane, pro to co vidím, ale já jsem již vdaná“. A On mi odpověděl: „Věnec, který máš i ten prsten, který nosíš, já jsem ti dal a nyní ti to beru. Podívej se co se stane s prstenem, který nosíš“. Pohleděla jsem na prsten a spatřila jak se taví a mizí. „Proto nyní navleč, říká mi Kristus, na prst tento prsten, který ti dávám“. Já jsem s uspokojením přijala prsten, ale nezastírám, zalitovala jsem, že jsem přišla o svůj. Nakonec, jelikož mi Pán řekl, že není možné, abych nosila dva prsteny, cítila jsem se přinucena přijmout nový prsten a Kristus mi ho navlékl na prst.
Prohlédla jsem si ten prsten pozorně a viděla ho v podobě zlatého kruhu, který obepínal pevně můj prst a na něm upevněný drahý kámen, na kterém byla nakreslena kotva, která svým zahnutým koncem probodává hada u krku a drží ho zuby. Divíc se lesku a umění s jakým byl prsten vyroben, zeptala jsem se Krista jakou má cenu. „Ten prsten řekl Pán, má na zemi nevyčíslitelnou hodnotu; pouze na nebi je známa jeho cena. Prsten, který obepíná tvůj prst, představuje moji milost, která tě s pomocí svatých jež máš vzývat, ochrání před každým zlem. Kámen na prstenu značí neochvějnou víru, kterou ve mne máš mít. A kotva, která ústy drží hada za krk, je vždycky Panna Matka moje, která - jestliže na ni vložíš svoji naději jako kotvu a vřele ji budeš vzývat – věz, že Ona v průběhu celého tvého boje proti nepřátelům takto bude držet jejich hada, aby ti nezpůsobil duchovní smrt. Jestlipak víš, že jsi předurčena, abys bojovala proti ďáblu“? „Ne, odvětila jsem Mu“. „Věz tedy, že já vezmu tvého muže a ty budeš monachyní. Hle, nyní se staneš velikoschimnicí“[1]. To řekl Pán a hned dal znamení a svatí okolo Něho začali líbezně zpívat. Poté Pán podal nůžky. Já jsem učinila tři metanije[2], skloníc před Ním hlavu a On, postřihnuvši mé vlasy, nazval mne Eupraxije a mé vlasy dal jednomu z přítomných svatých. Potom mi Pán oblekl bílý chiton[3]. Když jsem ho zapnula kolem krku, spatřila jsem ihned, že jsem byla úplně nahá a bosá a Pán mi dal jenom ten chiton, který zakrýval mé tělo. Potom, poté co mi dal svíci a brojanice[4], Pán přizval po jménech dříve vzpomenuté svaté, aby mne uchopili za ruce a vodili mne kolem Čestného Kříže.
Pak jsem opět stanula před Ukřižovaným, který mi řekl: „Eupraxije, budiž ti známo, že vstoupíš do velikého boje a budeš zápasit s velikými pokušeními. Ale nezoufej, ani se ani v nejmenším neboj, neboť prsten ti byl dán proto, abys – majíce na mysli to, co je na něm znázorněno – stála ve víře a lásce mé pevně. Aby na ní jako na kovadlině má Matka tepající hlavu hada (tj. ďábla), mařila jeho mocné útoky proti tobě“. Já však, zachvácena strachem, prosila jsem Pána, aby mi, je-li to možné, usnadnil boj. Ale On mi odvětil: „Je to možné, ale jaký bude boj, taková bude i odměna. Nesmíš zapomínat, že všechno je možné tomu, kdo věří a máš dostatek mé milosti“. Jakmile to řekl, dal Pán znamení, aby mne zasypali zlatým listím. Nakonec mi blahopřáli svatí, kteří byli okolo Něho a přáli mi, abych se ukázala být vítězkou nad ďáblem. Tehdy jsem se poklonila Kristu. A On, žehnajíc mne znamením kříže, vrátil se na nebe se svým doprovodem za zpěvu písní a hymnů.
Neuplynulo mnoho dní a já, tak jak mi Spasitel oznámil, ztratila jsem svého blaženého muže, kterému tehdy bylo 22 let, zatímco já jsem měla 19 roků. Ale kvůli mé přirozené lásce k mému muži či kvůli mé povrchnosti nebo povrchnímu pochopení onoho tajemství mého postřižení a přikázání Spasitelova mne předčasná smrt mého muže velmi zarmoutila a to o to více, že jeho morální vlastnosti byly jistě nesrovnatelné. Můj veliký žal mne úplně zlomil a kvůli tomu jsem se těžce roznemohla. Sedm měsíců po předčasné smrti mého manžela lékaři konstatovali, že i pro mne je smrt nevyhnutelná. V posledních dnech mého života, téměř celý měsíc, jsem vůbec neviděla a blouznila jsem, což mělo původ v rozhovorech s dušemi zemřelých známých a příbuzných.
Nakonec, když vyšel z našeho domu kněz, který mne tehdy podruhé podal svaté Přečisté Tajiny, viděla jsem, jak do domu vešel nějaký silný mladík s křídly a překrásnou tváří, světlou zbrojí a zlatým pásem kolem beder, na kterém visela velká šavle v podobě pily, jejíž rukojeť se blýskala. Když jsem viděla jak vchází, usmívaje se, s velikou vlídností, přijala jsem ho a sedla si na postel. Nato se mladík pozdvihnul a zůstal stát ve vzduchu. Já jsem si mezitím oblékla svůj plášť a opět si lehla. Tehdy se ten mladík pevného vzrůstu, ale příjemného a mírného vzhledu tiše přiblížil a stanul mi lehce jednou nohou na kolenou a druhou na hrudi a řekl mi: „Řekni své matce, ať ti obleče nejlepší šaty, ať ti navlékne i prsten na ruku protože tě mám přivést na soud“.
(pokračování příště)
[1] Velká schima = nejvyšší stupeň mnišství; velikoschimníci nosí své roucho se specifickými atributy
[3] Chiton = prosté spodní roucho
[4] Brojanice(čotki, komboskini) = východní obdoba západního růžence, pomocí ní se monach (-ška) modlí tzv. Ježíšovu modlitbu