Monachyně Eupraxije, ctihodná a velmi zbožná monachyně z ostrova Kalimnos v Egejském moři, která zemřela někdy kolem roku 1950 v ženském monastýru na Kalimnu, měla před svým příchodem do monastýru podivuhodné vidění, trvající tři dny. Všichni její příbuzní mysleli, že zemřela, ale nepochovali ji, jelikož její matka zpozorovala, že jedna tepna na jejím krku jeví známky života. Za tu dobu, podobně jako mnozí svatí lidé a vyvolení Boží, zažila podivuhodná vidění z ráje a pekla, která byla později velmi pozorně sepsána na základě pokynu při vidění.
Tento zapsaný text jejích vidění nám dal starec archimandrita Amfilochij Makaris, duchovník ženského monastýru „Evangelizmos“ na ostrově Patmos, jenž byl přítomen když toto bylo zapsáno. Svým bohumilým mnišským životem se stal známým mnohým na světě. Nedávno blaženě zesnul v Pánu. Měl svatý konec. Přesídlil do Nebeského království před Vzkříšením v roce 1970. Igumenka Efimije z ženského monastýru „Zoodoxu Pigi“ na Patmu, kde tato svá vidění povyprávěla blažená monachyně Eupraxije, žije a může toto vše dosvědčit.
Toto svědectví o onom světě nám ve svém překladu z řečtiny do srbštiny poslal jeromonach Atanasije Jevtič, který delší čas pobýval v Řecku. Otec Atanasije často navštěvoval z hlediska Evangelia významný ostrov Patmos, kde poznal otce Amfiloxije Makarise, od něhož získal tento text.
Jednoho dne v zimním čase, 28. listopadu v roce 1911, jsem šel s jedním ze svých bratří v Kristu jménem Amfilochij do ženského monastýru „Zoodoxu Pigi“ („Životonosný pramen“), který leží na západním konci městečka našeho ostrova Patmos, abych se svolením igumenky Efimije navštívil jednu mou příbuznou, monachyni.
V její kelii byly také její dvě duchovní sestry, které když nás viděly, vstaly a chtěly se vzdálit. Ale naše monachyně, která věděla, že naše návštěva není kvůli ničemu zvláštnímu, je přiměla aby zůstaly. Mezitím, jelikož se vedla řeč o Boží prozřetelnosti, o nás lidech, jedna ze dvou monašek jménem Eupraxije z ostrova Kalimos, povyprávěla nám tento podivuhodný Boží div, který se s ní udál. Hluboce si povzdechla a začala se skromností vyprávět“:
„Věřím, že v naší době neexistuje člověk natolik si vědomý své hříšnosti, který má zároveň tolik důkazů o Božím prozřetelnosti, jako jsem já“. To řekla a utichla. „A kdo by mohl, řekla druhá monachyně se stejnou pokorou, popsat nebo alespoň pochopit nekonečnou hlubinu úradků Boží prozřetelnosti, jejichž jediným cílem je uskutečnění naší spásy“?
„V tom případě, říká opět pokorná monachyně Eupraxije, ke slávě mého ukřižovaného Pána Krista a pro lásku Ochránkyně naší rodiny (monastýru) „Životonosný pramen“ Přesvaté Bohorodice a pro naši duchovní útěchu, jsem dnes nucena vám vyložit podivuhodná tajemství, která se mi přihodila z Boží prozřetelnosti a která mne odvedla do tohoto společenství (t.j. do mnišského stavu), abych se vysvobodila ze spárů světské ješitnosti.
V roce 1900, začala své vyprávění monachyně Eupraxije, za jedné z oněch strašných nocí, kdy jsem byla u postele mého blaženého, těžce nemocného muže, mne přemohl lehký sen a vněm jsem viděla, jak nastalo veliké zemětřesení. Já, jakoby ze strachu jsem vyšla z domu, abych se zachránila. Ale zůstala jsem zaražená stát když jsem uviděla, jak celý Kalimnos svítí živým světlem. Pohlédnuvši k nebi spatřila jsem, jak v se v místě, kde se nebe částečně otevřelo, objevila brána od Východu na Západ a skrze tu bránu jsem viděla nepopsatelnou záři, která vycházela z mnoha zapálených lamp. Užaslá tím viděním jsem spatřila jak skrze bránu vystupuje veliký kříž tmavé barvy z ořechového dřeva. Kříž doprovázeli Andělé, zpívající nebeské písně, někteří z nich okuřovali kadidelnicemi, aby provoněli atmosféru. Přitom jsem se snažila pozorně sledovat to úžasné dění, neboť jsem chtěla zjistit, kterým směrem se pohybuje zástup. Nakonec jsem poznala, že se pohybuje k místu, kde jsem stála. Kříž se pak tiše a zvolna přiblížil a zastavil se nad mojí hlavou. Vzhledem k jeho velikosti se mi zdál velice lehký. Poté jsem se otočila a políbila jeho podnoží, trápíc se s odpovídajícími tropary Čestnému Kříži, které jsem znala nepříliš dobře. Nyní se kříž trochu oddálil a zůstal stát ve vzduchu. Tehdy jsem viděla z blízka Krista živého, ukřižovaného, s trnovou korunou na hlavě. Na pravé i levé straně kříže jsem viděla mnohé svaté, Předchůdce Jana Křtitele, svatého Mikuláše, svatou Kateřinu, která měla na hlavě korunu , svatou Kaliopu, Marii Magdalenu, Salome, svatou Barboru a další.
(pokračování příště)