Část 8.
(Pokračování předchozí části)
Zde monachyně Eupraxije přerušila na chvíli své vyprávění, hluboce si povzdechla a pak pokračovala roztřeseným hlasem: „Viděla jsem i jiné věci plné hrůzy v tom místě věčného odsouzení. Ale jelikož mi vzpomínky na to mučí duši, musím říci, že jsme pak opustily tu tmu a místo věčného, beznadějného odsouzení, vystoupily jsme po jednom žebříku nahoru a octli jsme se na oné cestě, kde jsme před tím viděly zahrady a pokoje. Jak úžasná byla ta všude se rozlévající vůně tohoto vzkvétajícího města nového Siónu! Nyní jsem již slyšela také anděly, jak zpívají naprosto dokonale, s nádhernou harmonií onen věčný andělský hymnus: Svatý, Svatý, Svatý, a tak dále. Slyšela jsem pouze hlasy, ale anděly jsem neviděla. Zdálo se mi, že jsou nahoře na onom zlatém nebi, ale bylo je slyšet jako by byli blízko nás.Pak jsme obešli kolem hradební věže a prohlédly jsme si zdi nového Siónu. Město mělo tvar čtyřúhelníku a každá jeho strana měla tři brány. Na druhé straně jsem viděla tři hory. Jedna se jmenuje Vyhnanství Adamovo, druhá se nazývá Hora proroka Eliáše. Maria mne vedla dále a octly jsme se před velikým palácem. Z jeho největšího okna vycházelo jako z pramene živé a líbezné Božské světlo, které ozařovalo Ráj. „Zdalipak si pamatuješ, řekla mi Maria, jak jsme stály před Ukřižovaným a jak jsem ti řekla, aby ses Mu poklonila, co řekl? V tomto městě je trůn Boží a Syna Jeho. Vejděme tedy do tohoto paláce, ať vidíš a pokloníš se slávě Trojosobního našeho Boha“.Když jsme vstoupily, octly jsme se před prostranným sálem a spatřila jsem Vševládce. Měl pohled pozvednutý vzhůru, usměvavý, ale strašný. Pravou svou nohou stál na kole, které mělo dokola křídla. Po pravé straně Vševládce jsem viděla Krista, který se díval svým mírným a pokojným pohledem, s největší něhou a láskou. U levé nohy Vševládcovy jsem viděla lva, jak leží, s očima, ze kterých sršely jiskry a u pravé nohy Spasitelovy jiné zvíře, podobné medvědu, které mělo tvář podobnou člověku. Po levé straně Vševládce jsem viděla Vládkyni Bohorodici. Připadalo mi, že je poměrně vysoká a štíhlá. Měla oděv nebesky modrý se svítivými hvězdami a na její hlavě byla koruna, kterou drželi andělé s bázní a zbožností. Nad Otcem i Synem jsem viděla také Přesvatého Ducha v podobě holubice, z jejich úst jako z nevyčerpatelného pramene vyvěrala Božská záře, která, jak jsme řekli, osvětlovala Ráj. Vzadu za Vševládcem, Spasitelem a Bohorodicí jsem viděla vojsko andělů; přičemž v první řadě byli se dvěma křídly a ve druhé se šesti křídly. Když jsem toto vše i mnoho jiného, co nejsem schopná popsat, viděla, ztuhla jsem strachem a stála jako sloup. Ale Vševládce mne vyzval mírným hlasem a já jsem přišla k Němu. Učinila jsem tři zemní poklony a políbila pravici Nejvyššího, pak jsem se sehnula vpravo, abych se poklonila Bohorodici a obrátila jsem se a šla políbit nohy Spasitele, ale on mi opět nabídl pravici; poklonila jsem se Bohorodici a vrátila se nazpět; zůstala jsem stát a čekala, až mi dovolí odejít. Vtom anděl přinesl jednu duši a za ní šlo množství démonů, kteří drželi zápisy hříchů té duše. Viděla jsem, jak se doprostřed staví váha se dvěma miskami. A na jednu stranu byla položena duše a na druhou ty zápisy démonů; a když mělo padnout rozhodnutí, viděla jsem anděly jak se vroucně modlí, aby Bůh byl milostiv; aby přikryl hříchy té duše, která byla souzena. Nakonec, jelikož duše byla prohlášena nevinnou, viděla jsem anděly, jak sestupují z horního nebe a pomazávají duši myrem, které drželi v jakési tašce, proměnili ji do věku kolem třiceti let a ihned vedli do horního nebe. A démoni, kteří se ještě nesmířili s tím rozhodnutím, vzdálili se ječíce: „Soud je nespravedlivý“. Pak, poté coo odešla první řada andělů, opět mne vyzval Vševládce a dal mi radu, abych prožila zbytek života podle Jeho přikázání. Protože, zdá se, uplynul čas mého pobytu v novém Siónu, přizval Pán archanděla, aby mne vzal a odnesl dolů na zemi. Tehdy jsem se zeptala archanděla na horní nebe a jestli by bylo možné, abych vyšla nahoru a viděla Slávu Boží? On mi řekl, že to není možné, protože jsem se ještě navždy neodloučila od země, ale aby vyřešil moje rozpaky, anděl poodhrnul závěs a já jsem spatřila záři ještě dokonalejší, která vycházela ze zlatých polyjelejů (kruhových lustrů – pozn. překl.). Ještě jsem viděla nesčetné chóry andělů, kteří s velkým souladem bili na zvony a zpívali s nejvyšší harmonií. Ta andělská melodie a harmonické znění zvonů se potom ozývalo v mých uších po celá tři léta. Nakonec, jelikož – jak jsme řekli, bylo nařízeno, abych opustila věčnou a nepopsatelnou radost a veselí, pozdravila jsem nebeskou Marii a šla za archandělem, který se vydal směrem ke zlatému městu. Na cestě jsme opět spatřili velký kříž. Když jsme se k němu přiblížili, klekla jsem a se slzami líbala nohy Ukřižovaného. S nevypověditelným povzdechem se naplnilo mé srdce bolem, protože již opouštím světlost a vracím se do stínu smrti. Ale znalec srdcí, Vševládce viděl, že je třeba vyléčit ten bol mé duše a řekl mi: „Nebuď smutná, ale věř, že znovu přijdeš do nového Siónu, neboť tvé jméno je již zapsáno v knize života“. A abych o tom neměla žádnou pochybnost, pozval onoho ohromného člověka a ten mi skutečně ukázal moje jméno jako živé, zapsané v uvedené knize. Na základě toho, plná radosti, poklonila jsem se Pánu a s odhodláním jsem šla za andělem. Poté co jsme vyšli ze zlatých vrat a šli jsme směrem k mramorovým, uviděla jsem starce, oděného do černého pláště, holohlavého se světlou tváří, šedým vousem, střední výšky, silného a odvážného. Zeptala jsem se na něho a dozvěděla se, že je to svatý Mikuláš a že je dole na zemi. Neboť mnozí svatí, zejména sv. Jan Theolog, svatý Řehoř a svatý Mikuláš mají právo, aby podle potřeby navštěvovali zemi. Jiní světci pak Božskou mocí naplňují dobré a moudré prosby lidí zdálky. Svatý Mikuláš mne viděl zdaleka a usmál se na mne. Já jsem přišla a políbila mu pravici a on mi požehnal a odešel. Zatoužila jsem vidět jeho příbytek, ale bylo to daleko a času jsem neměla nazbyt. Pak jsem viděla i jiné dva starce, bosé, kolem šedesáti let, oděné také do černých plášťů, s hlavami zakrytými kapucami. „To jsou, řekl mi anděl, Henoch a Eliáš“. Jejich příbytky jsem viděla zdály, políbila jsem jim pravice a oni mi požehnali. Když jsme dospěli k oněm vratům z mramoru a měli jsme z nich vyjít, uviděla jsem anděla, která nesl nějakého monacha a odevzdal ho onomu ohromnému člověku a ten ho bez vyptávání uchopil za vlasy na hlavě a strčil ho směrem dolů shodil ho na zemi až zmizel. Pak s hněvem řekl: „Když jsi nesnesitelný, běž tělesně do pekla“. Potom mne archanděl obvyklým způsobem proměnil v holubici a vzal mne do náručí. V okamžiku jsem se otočila a viděla jsem, že jsme v našem domě na zemi. Moje tělo pak jsem viděla ve stejném stavu, ve kterém jsem ho opustila před třemi dny. A naši ho drželi nepohřbené, protože, jak mi řekla později má matka, nějaká žíla na mém krku vykazovala známky života. Vtom mne archanděl vzal ze svého náručí a řekl mi: „Duše, vejdi v tělo“. A já, na znamení mého posledního vděku, jsem políbila archandělův oděv a skrze ústa jsem vešla do těla; a ihned jsem se probudila jakoby z hlubokého snu a hluboce jsem vzdechla, zvedla se a posadila na posteli. Když viděla ten zázrak, má matka a ostatní přítomní počali mne jedni milovat jako nějakého druhého Lazara, druzí mi přinesli něco osvěžujícího na pití. Ale já, poněvadž jsem byla hladná, požádala jsem, abych mohla něco jíst. Když jsem se pak uzdravila, vyprávěla jsem mnohým to, co jsem zažila a viděla a stejně tak jsem splnila i ony zprávy bratří Christodulů.
***
Zajisté „všichni lidé jednou musí zemřít a pak jít na soud“ (Žid. 9, 27). Neboť ani jeden z nás nežije sobě, ani jeden neumírá sobě. Neboť jestli žijeme, Pánu žijeme, jestli umíráme, Pánu umíráme. Pak li tedy žijeme, pak li umíráme, Pánovi jsme. Neboť proto Kristus zemřel i vstal a ožil, aby vládl nad mrtvými i živými“ (Řím. 14, 7 – 9).
Modlitba pro každý čas
Hospodi pomiluj (40x)
V každé době a každou hodinu, na nebi i na zemi velebený a oslavovaný Kriste, Bože dlouhoshovívavý, mnohomilostivý, mnohomilosrdný, kterýž spravedlivé miluješ a cítíš lítost nad hříšníky, jenž všechny zveš ke spasení pro příslib budoucích blah, ty sám, Hospodine, přijmi v tuto hodinu i naše modlitby a uprav život náš podle přikázání svých: posvěť duše naše, těla očisť, myšlení uprav, očisť mysl a zbav nás všelikého soužení, zla i bolesti. Ohrad nás svatými tvými anděly, abychom šikem jejich chráněni a vedeni dosáhli jednoty víry a poznání nepřístupné slávy Tvé, neboť blahosloven jsi na věky věků. Amen.
Hospodi pomiluj (3x)
Sláva Otci i Synu i svatému Duchu, nyní i vždycky až na věky věků. Amen Jest vpravdě důstojno, blahoslaviti Tebe, Bohorodici, vždy blahoslavenou a přečistou, Matku Boha našeho. Tebe nad cherubíny ctěnější a nad serafíny bez přirovnání slavnější, pravou Bohorodici velebíme.
(Konec a sláva Bohu!)