Svatý Ignatij Brjančaninov o pokání
Kajte se! Odvrhněte od sebe nejen zjevné hříchy - vraždu, krádež, smilstvo, pomluvu, lež... ale i zhoubné tělesné požitky a rozkoše a zapovězené představy, hříšné myšlenky: jedním slovem vše, co Evangelium nedovoluje. Svůj předchozí hříšný život omyjte slzami upřímného pokání.
Neříkej sám sobě v duševní sklíčenosti, znuděnosti a ochablosti: "Padl jsem do těžkých hříchů, dlouhodobým hříšným životem jsem získal hříšné návyky a ony se časem proměnily jakoby v nějaké přirozené vlastnosti a způsobily, že se nemohu kát". Takové temné myšlenky ti našeptává tvůj nepřítel a ty ho ještě nepozoruješ a nechápeš, že je to on. A on ví, jakou sílu má pokání, bojí se, aby tě nevytrhlo zpod jeho moci a tak se snaží tě odvést od pokání připisováním nemohoucnosti Boží všemocné léčbě. Ustanovitelem pokání není nikdo jiný než tvůj Tvůrce, který tě učinil z ničeho. A jestliže tě stvořil, oč snáze tě může obnovit a proměnit tvé srdce, učinit srdce milující Boha ze srdce milujícího hřích, učinit srdce čisté, duchovní, svaté, ze srdce smyslného, tělesného, zlovolného, rozkošnického.
Bůh znal lidskou nemohoucnost. Věděl, že lidé budou hřešit i po křtu. Proto ve své Církvi ustanovil tajinu pokání, kterou se očišťuje od hříchů spáchaných po křtu. Vyznat hříchy znamená přetrhnout spojení a přerušit obcování s hříchy. Nenávist k hříchům, znamení pravého pokání, spočívá v odhodlání žít napříště ctnostným životem.
Jestliže sis přivodil hříšný návyk, pak se častěji zpovídej a brzy se osvobodíš z hříšného otroctví a lehce a radostně budeš kráčet za Pánem Ježíšem Kristem. Kdo stále zrazuje své přátele, tomu se oni promění v nepřátele a vzdálí se od něho jako od zrádce, který vždy usiluje o jejich jistou smrt. Tak i když někdo vyznává své hříchy, ony od něho odstupují. Neboť hříchy koření a sílí na pýše padlé lidské přirozenosti a proto nesnáší, když je někdo odhaluje a zhanobí. Kdo si v naději na pokání dovoluje hřešit svévolně a záměrně, ten se lstivě a úskočně staví vůči Bohu. Kdo dobrovolně a vědomně hřeší a vše to v naději - dost času! - že se bude kát, toho porazí neočekávaná smrt a takto je mu odepřen čas, který doufal věnovat ctnosti.
"Omyjte se, praví Bůh hříšníkům, očisťte se, odstraňte špatnost svých skutků od mých očí, přestaňte činit zlo!... Tehdy přijďte, praví Pán a budeme se soudit (Iz. 1, 16 a 18). A čím se to završuje tento Boží soud, soud pokání, na který Bůh bez ustání zve hříšníka, dokud trvá jeho pozemský život? Když člověk pozná své hříchy, rozhodne se upřímně kát a napravit se, tehdy i Bůh svůj soud s člověkem zakončuje následujícím rozhodnutím: "I když vaše hříchy budou jako šarlat, zbělí jako sníh; byť by i byly rudé jako červcová barva, stanou se jako vlna" (Iz. 1, 18).
Ze srbské předlohy na radiosvetigora.wordpress.com přel. KM