Pastýři Kristovy církve
Původně jsem zamýšlel zveřejnit pouze fotografie bez jakéhokoliv komentáře v oddíle "Aktuality". Jen tak, pro potěchu srdce. Ale jak jsem se tak na ně díval, začaly se mi z mysli nořit všelijaké věty. Až z toho nakonec byla docela obsáhlá úvaha o dnešních biskupech a kněžích - pastýřích církve. Prostor těchto stránek by rozhodně neměl být zaujímán myšlenkovými pochody bezvýznamného, nedokonalého a hříšného popa na úkor životodárných, spásonosných a cestu ukazujících slov svatých církevních otců, jejichž hlas je, bohužel, v tomto čase velmi slabě slyšet, či spíše, jemuž se dnes velmi málo naslouchá. Nechť tedy, prosím, laskavý čtenář promine tu troufalost, s jakou byl zaznamenán silně zestručnělý výběr původního obsahu úvahy.
"Jaký pán - taký krám", říká se tu. A opravdu, pastýře poznáš po ovoci, to znamená podle jeho ovcí. Jsou - li to vlažní formalisté, je pravděpodobné, že i on je takový. Jsou -li pak snad pokrytci, je i on zřejmě pokrytec. Jsou - li však horliví ve víře, upřimní, zbožní a pokorní, i on je takový.
"Jako pastýř stádo své pásti bude, do náručí svého shromáždí jehňátka a v klíně svém je ponese, březí pak poznenáhlu povede (Iz 40:17).
Bez lásky, a to lásky něžné a vroucí, ke svému stádu, by pastýř byl pouze nájemným dozorcem. Pravda, láska nemůže být vždy jen přitakáváním všemu a žehnáním čemukoliv. Když pastýř žehná - Kristus žehná! Je snadné být všeobecně oblíbeným v zájmu shromáždění co největšího počtu oveček, téměř vše tolerovat. Žiješ ve smilstvu? Nevadí, žehnám ti. Jsi modloslužebník? Nevadí, žehnám ti. Jsi svévolník? nevadí, žehnám ti... atd. To není něžná a vroucí láska. To je přezíravost, pohrdání, chlad srdce, nezodpovědnost vůči bližnímu a arogance vůči Bohu! Každý z Kristvoých kněží musí stále zpytovat sám sebe. Aby snad z důvodu sebestřednosti, pýchy, nezodpovědnosti, zbabělosti či samolibosti neignoroval očividné symptomy nemoci, mnohdy těžké duchovní nemoci svěřené ovečky. A jistě, je zde riziko, že příliš pyšná a příliš nepokorná ovečka může při oznámení diagnózy reagovat docela nepříjemně. Ovšem představa, že na smrt nemocný pacient je ubezpečován "že to bude dobré", přičemž ve vedlejší místnosti je již připravena rakev, je nepřijatelná.
"A shromážděni budou před něj všichni národové. I rozdělí je narůzno, jedny od druhých, tak jako pastýř odděluje ovce od kozlů" (Mt 25:32).
Zvláště v dnešní době se na scéně světa vyrojilo velké množství falešných proroků. Falešných učitelů, falešných pastýřů. Mnozí, bohužel, prohlašují sami sebe a druhými jsou i mylně považováni za pastýře křesťanské. Jedna z největších démonských lží, kterou tito "učitelé a pastýři" šíří mezi Božím lidem je tvrzení, že nakonec budou všichni spaseni. Tedy nejen ti, kdo žijí podle Božích přikázání, ale i smilníci, pokrytci, modloslužebníci... Dobrý pastýř musí umět říci jasné NIKOLIV! Budou spasení a budou, bohužel, i ti, kdo vybrali cetu smrti, věčného odloučení od Boha. A říci to musí s láskou, ale i rozhodností. Bojuje totiž za duše.
"Takto praví Hospodin: jako když vytrhne pastýř z úst lva dva hnáty anebo kus ucha, tak vytrženi budou synové Izraelští, sedící v Samaří lhostejně na postelích, a na ložích rozkošných" (Amos 3:12).
Skutečně, ne všichni mohou být spaseni. Ne že by Hospodin Bůh nechtěl. Problém spočívá ve svobodné lidské vůli. Bůh nemůže nikoho ke spasení donutit (může, ale nechce). Skrze své pastýře, biskupy a kněze církve nabádá své děti, aby dobře volily kterou cestou se brát. Učí je umění rozeznat cestu smrti od cesty života. Surovou realitou, se kterou se pastýř střetává je skutečnost, že některé ovce ze své svobodné vůle, svedeny zloduchem, volí cestu smrti. To není snadná věc. Kníže, gazda tohoto světa ví, že nemá mnoho času. Proto nezahálí a pracuje bez ustání. A jeho žeň je, bohužel, bohatá.
Nenechme se obelstít. Velmi mnozí jsou démony polapeni a vlečeni jako oběti na hnusnou trapézu toho starého hada a otce lži, vraha lidí. V takové situaci pastýř bojuje, aby pomohl zachránit alespoň některé duše. Velmi četní totiž myslí, že je možno tak trochu s Bohem a tak trochu bez Něho. Že je možno žít jak chtějí a přitom si nárokovat věčný život v Božím království. Vyvracet ovcím tyto démonem vnuknuté představy vyžaduje od pastýře velkou lásku, odpovědnost a také odvahu. Často bývá vystaven i nevybíravým atakům, pomluvám a projevům nevole ze strany těch, kdo ve své samolibosti a potemnělosti srdce i mysli nehodlají naslouchat "báťuškovým blábolům".
"Hospodin jest můj pastýř, nebudu míti nedostatku" (Ž 23:1).
Lest, kterou démon v těchto našich časech hojně používá, je podsunutí strachu z toho, co bude, když se vyprostím z otrockých okovů služebníka světských idolů a model a přimknu se k jedinému pravému Bohu, Hospodinu zástupů a jedině Jemu budu sloužit. Je jedním z nejobtížnějších úkolů, které před pastýřem leží, přivést duši k poznání, že je možno hledat nejprve Boží království a Jeho spravedlnost s tím, že ostatní jí bude přidáno. Že je možno vystoupit z lodě na rozbouřeném jezeře a kráčet po vlnách vstříc Spasiteli a Pánu.
Pokušení podlehnout lákavé, leč démonské představě o všemi milovaném a oblíbeném pastýři, je veliké. Proto je třeba se neustále naléhavě modlit za biskupy a kněze. Vyprošovat jim odhodlání, odvahu a především velkou a něžnou pastýřskou lásku.
KM