Svatý jan Kronštadský o pokání a zpovědi
Bratři a sestry, kteří se postíte. Bojme se zkamenělého necítění našich hříchů. Bojme se pýchy svého srdce, která praví: nepotřebuji odpuštění hříchů, nejsem vinen, nejsem hříšný; nebo - mé hříchy jsou lehké, lidské (jako kdyby měly být démonské); nebo - není špatné žít ve svých hříších. To je satanská pýcha a sám satan v našem srdci úporně opakuje ta stejná slova. Prociťme hluboce, hluboce, celým srdcem veškerou svou bezbožnost, vzdychejme kvůli ní z hloubi duše, prolejme kvůli ní slzy zkroušenosti a usmiřme rozhněvaného Vladyku. Nesmíme se sebeméně ospravedlňovat jako fariseové, pokrytci, neboť se, řečeno jest, nemůže ospravedlnit před Bohem žádný živý (Ž 142, 2), nýbrž pouze upřímným pokáním můžeme usmířit Boha. Zanechejme lhostejnosti a chladnosti, plamenným duchem služme Pánu. Ve svém současném stavu je člověk naprosto prostoupen pýchou, špatností, malověrností, pochybnostmi, závistí, ziskuchtivostí, lakomstvím, leností a někdy i malodušností, sklíčeností, ničemností, lhaním, rouháním. Jak velká práce čeká každého člověka - křesťana - aby se očistil od nečistoty a hniloby vášně!
Pokání musí být upřímné a naprosto svobodné, v žádném případě vynucené časem, obyčejem nebo tím kdo zpovídá. Kát se znamená cítit v srdci lež, nesmyslnost a vinu svých hříchů, znamená začít si uvědomovat, že jsme jimi zarmoutili Stvořitele, Pána, Otce a Dobrodince, nekonečně svatého a Toho, Komu se nekonečně hnusí hřích - to znamená z celé duše si přát jejich nápravu a vykoupení.
Hřích odděluje od Boha, který je náš věčný život. Skrze častou zpověd hřích ztrácí svou moc, svůdnost a příjemnost. Pokud by se lidé často a upřímně káli, brzy by se rozpustily jejich vášně a jejich hříchy by ztratily svou sílu. Je třeba být tvrdý vůči sobě, nešetřit se v sebeodsuzování, energicky bojovat proti svým žádostem a špatným návykům a vší silou směřovat ke svému obrácení skrze upřímné pokání, zdrženlivost, skutky lásky a především skrze modlitbu srdce.
Cítění hluboké bolesti kvůli hříchu je Boží dar. To je úplné pokání, sebeodsuzování s pevným odhodláním zanechat dosavadního hříšného života, stát se novým člověkem, smířit se s Bohem a vlastním svědomím. Je to také pevná důvěra v Boží všeodpouštějící dobrotu. Jen ten, kdo se uvědoměle a upřímně kaje, získává odpuštění. Nekajícní jdou do záhuby.
převzato z: radiosvetigora.wordpress.com
přel.: KM