(pokračování předchozí části)
Klamal, ale oklamal příliš málo a příliš málo duší přivedl do pekla! Dopadl také tento ďábel jako ten první, který učil člověka, aby chodil i do chrámu i do hospody a činil věcí Boží i satanovy. Tedy i ten se se zlou potázal.
Nyní vyzval na raport dalšího z přítomných ďábelských vojů. A nastalo ticho mezi pluky ďáblů, jelikož jich byly miliony kolem lesa a onoho palouku, ale nevyšel ani jeden neboť se báli, že dopadnou stejně jako předchozí, že je místo pochvaly zbije a pošle na dno pekla.
Satan seděl na trůnu a čekal až přijde ještě některý k raportu, pravíc: „ Jestli předstoupí třetí a uhodne mou myšlenku, to znamená vyloží mi plán na získávání duší pro pekelné království – lepší než oni dva, kteří byli na raportu, učiním ho generálem nad mnohými ďábelskými vojsky a posadím ho na můj královský trůn na tři minuty.“
Poté, co to satan řekl, nikdo z nezpočetných ďábelských pluků nechtěl přistoupit, protože měli strach aby nedopadli stejně jako ti dva, kteří se před tím rozhodli předstoupit na raport a jemu se to nelíbilo.
Přesto, po nějaké době, vyšel jeden hrbatý, se čtyřmi řadami rohů, jednu nohu kačení, druhou koňskou. Měl znamení pekla na svém čele, ocas dlouhý nevím kolik metrů dozadu. A jakmile vyšel, předstoupil před satana, který seděl na trůně tam, uprostřed palouku a řekl mu:
- Na mou věru, tvoje temnosti!
Satan se ho ptá: - Jak se jmenuješ?
- Jmenuji se Kusi!
- Ech, vidím, že jsi starý a hrbatý. Zdá se mi, že ty znáš různé majstrštyky jak oklamat lidi, abys je přivedl do mého království.
Kusi řekl: - ani tvoje temnost nezná co znám já!
No ukaž se! Zdá se mi, že jsi velký mistr v získávání duší.
- Ani ty neznáš, co znám já! Vládnu mistrností neboť jsem stárnul v zápase s lidskými dušemi tolik tisíc let a pomocí té mnohé duše odvádím do pekla. Tak jako v zimě padají vločky sněhu, tak já spouštím do pekla duše každého dne.
- A jak jsi dokázal přivést tolik duší do mého království?
- Já nechci říkat to, co ten první ďábel, který přišel na raport. Člověk ví, že nemůže sloužit dvěma pánům a anděl ho lehce získá na svou stranu. Ale neříkám ani to, co onen druhý hlupák, že není Bůh, nejsou andělé, není peklo, není ráj. Ne! Protože Svaté Písmo říká, že je Bůh i ďábel i andělé i peklo.
Já jenom člověku říkám: „ No člověče, je Bůh, je ďábel, jsou andělé, jsou věčná muka za hřích a věčná sláva za dobrá díla, ale ještě máš čas! Což jsi hloupý? Právě ode dneška chceš začít konat dobro?“
Pokud je to dítě, říkám mu: „ No tak, dítě, od této chvíle musíš žít! Přijde mládí, musíš se oženit, musíš si užít na tomto světě! Nesmíš ztratit mládí tak zbytečně, protože život je třeba prožít!“
Jestli je to mladík, říkám mu: „ Až se oženíš a založíš rodinu, pak začneš s dobrým dílem. Teď jez, pij, užívej si, dělej špatné věci – vždyť si mladý. Bůh ti odpustí, protože On zná bezmocnost člověka. Pokání nechej na zítra, nechej na pozítří, nechej na rok, na později.“
Učím člověka, aby odkládal pokání z dneška na zítřek, ze zítřka na pozítří! "Jaké milosrdenství chceš teď vykonat? Nespěchej! Budeš se kát před smrtí! Teď se chceš postit, aby sis poškodil zdraví těla? Až ve stáří, protože půst je pro staré! Chtěl by ses modlit? Ztratit tolik hodin modlitbou k Bohu? Teď máš práci. Hleď, máš vychovávat děti, zajistit dům a věno dcerkám, musíš děti oženit a vyvdat. Máš toho tolik!“
A zmatu ho starostmi života a stále mu říkám: „Nechej to napodruhé.“ Když přijde anděl a říká mu: „No tak, člověče, nechej odsloužit[1] panychidu za mrtvé!“, já mu říkám: „ Cožpak jsi hloupý? Teď musíš oblékat děti, musíš zařídit svatbu, musíš udělat to a ono!“ Anděl přijde a říká mu: „No tak, člověče, hybaj začít s půstem, v průběhu roku, ve středu a v pátek!“ Já mu říkám: „Nemůžeš se postit, jinak ztratíš zdraví! Musíš pracovat, abys vydělal peníze, musíš se postarat o děti!“
Nebo přijde anděl a říká mu: „No tak, člověče, vyzpovídej se a zanechej hříchu, zanechej zkaženosti, zanechej pití, zanechej tabáku, zanechej klení!“ „Ech, proč právě od nynějška? Později, před smrtí, vyzpovídám se knězi, dostanu rozhřešení a hotovo. A kniha říká, že tě stihne dobrý konec a do té doby můžeš užívat takto!“
Na to všichni slyší – říká ďábel – a stále odkládají správné věci z dneška na zítřek
(pokračování příště)
[1] myslí se včetně finančního obnosu