Byl jeden mnich, poustevník, veliký duchovní bojovník v pustině v alexandrijské krajině, jménem Hilarion, veliký hesychasta[1]. Měl téměř sto let.
Několik let se modlil k Bohu:“ Ukaž mi, Hospodine lstivost ďáblů, pomocí které získávají největší počet duší pro království pekla! Jakým mistrovstvím a metodou odvrací lidi od dobré cesty, aby je učinili otroky hříchu a odvedli je do pekla. Jakým způsobem získávají více duší pro peklo, než andělé ochránci pro Království nebeské?“ Modlil se otec jeden rok, dva, tři a Bůh mu neodpovídal.
Jedné hluboké noci, když prodléval na modlitbách, venku svítil měsíc jako by byl den, slyší jakýsi hlas: - Avo[2] Hilarione!
- Ano, Pane?
- Vezmi svatý kříž do ruky, vezmi svoji hůl, přežehnej se znamením svatého kříže, vyjdi z kelie[3] a běž na nedalekou paseku a když tam přijdeš, postav se pod strom. Neboj se však toho, co tam uvidíš! Stůj tam a dívej se doprostřed palouku dokud nepřijdu.
Když uslyšel, že ho poučil, aby se vyzbrojil znamením svatého kříže, pochopil, že je to výzva od Boha. Odříkávaje v mysli modlitby, odešel starec a přišel na palouk. Bylo veliké ticho; té noci nefoukal vítr. Byly vidět pouze hvězdy a měsíc. Přišel tedy starec k nějakému stromu a dával pozor.
Najednou vidí, jak se uprostřed palouku objevuje královský trůn. Jako kdyby byl z blesků, jako plamen ohně. Nejdříve se objevil trůn i podivil se. Pak vidí, že přichází satan a sedá si na trůn. Jeho ramena byla jako kovadlina. Kůže jako inkoust, s chlupy jako by byla medvědí, se silnými drápy. Měl korunu celou z hadů a držel v ruce hůl v podobě draka.
Když ho viděl, přežehnal se znamením svatého kříže. Satan si sedl na onen trůn a třikrát tlesknul dlaní o dlaň. Jakmile zatleskal, vzduch se zaplnil ďábelskými voji. Pluky ďáblů, tisíce a miliony. Jedni, kteří vypadali jako nejvyšší, velmožové pekla, stáli blízko něho. Další – nad lesem a další – všude ve vzduchu; kam zrak dosáhl, samé ďábelské čety.
Když mnich viděl tolik pekelných bytostí a tolik ďáblů, vzpomněl si na slova v kelii, která mu byla řečena:“Neboj se“, přežehnal se znamením svatého kříže a pozorně stál.
V té chvíli, poté co se shromáždili jako mořský písek, na všech stranách bylo vidět jen zástupy ďáblů, postavil se satan a řekl: - Shromáždil jsem vás zde této noci, o půlnoci, neboť s vámi chci vykonat zkoušku. Je třeba, abyste podstoupili těžkou zkoušku. Víte, kvůli čemu jsem vás pozval?
I řekl jeden: - Panovníku, nevíme!
- Hle, kvůli čemu jsem vás sem pozval. Nechť přistoupí ke slyšení každý z vás, který ovládá největší mistrovství v klamání lidí a k jejich přivádění do mé říše. A ať mi poví jak klame svět a ohlupuje člověka a obelstí ho až ho přivede do věčných muk a do našeho království. Jaká je to metoda a jaké umění, neboť to je vaše práce v celém světě: abyste přelstili lidské duše. Ukažte jak jste zkušení v klamání lidských duší! Kdo uhodne co myslím, jestli mi poví radu jak oklamat svět tak, jak já myslím, toho nechám na tři minuty vládnout peklem, ustanovím ho vládcem místo sebe na tři minuty a učiním ho velikým generálem nad ostatními.
Tehdy vyšel jeden z nich a řekl: - Na mou věru, tvoje temnosti! Přišel jsem, abych podal zprávu jak já klamu lidi!
- No uvidíme!
(pokračování příště)
[1] Hésychia = ztišení, zklidnění. Hésychasmus = kontemplativní pravoslavný směr; hésychasté dosahují zření „Táborského světla“
[2] Avva = otec (v duchovním slova smyslu)
[3] Kelie = příbytek mnicha