Svatý velikomučedník Dimitrij Soluňský, myrotočivý
(památka 26. října dle církevního kalendáře/ to je podle světského 8. listopadu)
Jeho otec byl římským prokonsulem v Soluni. Když zemřel, ustanovil císař Galerius (Gaius Galerius Valerius Maximianus – císař v letech 305–311) na jeho místo Dimitrije. Jeho hlavní povinností bylo chránit a bránit jemu svěřenou oblast před barbarskými kmeny a také, a to vyžadoval přímo samotný císař, aby byli pronásledováni a vyhubeni křesťané. Přesně podle slov císaře: "Vydej smrti každého, kdo vyznává Ukřižovaného".
Dimitrij však, poté co byl jmenován, zcela otevřeně přede všemi zjevil, že je křesťan a křesťanství začal hlásat a šířit, díky čemuž přijalo víru v Krista mnoho nových věřících.
Když se císař dozvěděl, že nově jmenovaný prokonsul je křesťanem, že mnoho římských poddaných se podle jeho příkladu stalo křesťany, jeho hněvu nebylo konce. V tom čase se císař vracel z války, ve které zvítězil nad Skyty u Černého moře a rozhodl se, že se zároveň vypořádá i se soluňskými křesťany.
Když se Dimitrij dozvěděl, že má přijet císař do města, přikázal svému služebníku Luppovi, aby všechen jeho majetek rozdal nuzným: "Rozdej pozemské bohatství mezi ně, my pak budeme pro sebe hledat bohatství nebeské". Sám Dimitrij se od toho okamžiku začal bez ustání modlit a postit, připravujíc se takto k přijetí mučednické koruny.
Když vstoupil císař do města, hned si dal předvést Dimitrije, ten však znovu směle přede všemi vyznal, že je křesťan a ihned poté byl uvržen do vězení. Ve vězení se mu zjevil anděl Páně, který ho utěšil a posílil v jeho nastávajícím mučednickém utrpení.
Císař se zatím oddával krvavému divadlu divoké arény, kde se kochal pohledem na to, jak jeho oblíbený zápasník Germán jménem Lyaeos, shazuje z úzkého podia zajaté křesťany na kopí vojáků. Když toto zabíjení nevinných křesťanů spatřil odvážný mladík jménem Nestor (jeho památka je 27. října/9. listopadu), jeden ze soluňských křesťanů, přišel za Dimitrijem a poprosil ho, aby mu požehnal na souboj s barbarem. Po požehnání a skrze modlitby svatého Dimitrije Nestor v aréně přemohl krutého Lyaea a svrhl ho na ta stejná kopí,
na která on předtím shazoval křesťany. Nestor měl být poté vyznamenán jako vítěz souboje v aréně, namísto toho ale rozezlený císař dal příkaz, aby ihned uvěznili i Nestora. Poté císař také příkázal vyslat stráže do vězení, ve kterém byl Dimitrij vězněn, aby ho tam probodli kopími. Tak se stalo na rozbřesku 26. října (podle světského kalendáře 8. listopadu) roku 306. Věrný služebník Luppus potom vzal řízu svého pána nasáknutou jeho krví, z prstu mu stáhl císařský prsten, znak jeho vysoké moci a také jej omočil v krvi. Prstenem a dalšími svatyněmi, posvěcenými krví svatého Dimitrije, pak svatý Luppus uzdravoval všechny nemocné. Za nějaký čas však císař nechal zajmout i jeho, dal jej mučit a nakonec setnout.
Tělo svatého mučedníka Dimitrije bylo pohozeno na zem k posměchu, ale soluňští křesťané jej vzali a v noci čestně pohřbili. Za doby svatého apoštolům rovného císaře Konstantina byl nad hrobem svatého Dimitrije postaven chrám. Po sto letech, při stavbě nového a velkého chrámu namísto starého, byly vyzdviženy netlenné ostatky svatého mučedníka. V sedmém století se pak k velké útěše věřících objevilo vonné a léčivé myro, vytékající z netlenných ostatků Kristova mučedníka, skrze které se mnozí nemocní uzdravili od svých neduhů. Od té doby se velikomučedník Dimitrij nazývá přízviskem "myrotočivý" (ο μυροβλύτης).
Několikráte byla snaha přenést ostatky svatého ze Soluně do Cařihradu. Z hrobu světce však vyšlehly plameny a byl slyšen hlas: "Přestaňte, zanechte toho všeho"! A tak svaté ostatky velikomučedníka Dimitrije zůstaly navždy v Soluni.
Jako ochránce Soluně se svatý Dimitrij mnohokráte zjevoval a mnohokráte zachránil Soluň
od velkých neštěstí. Zázraky a divy, které se děly a dějí na přímluvy svatého Kristova mučedníka, nelze spočítat.
Sláva Bohu za vše!
Převzato z: http://zivotysvatych.blogspot.cz/
redakčně mírně korigováno