(pokračování předchozí části)
Svaté písmo hovoří jinak. Duch Svatý probouzí lidi říkaje: Jestliže dnes uslyšíte Jeho hlas, nezatvrzujte svá srdce (Žid 3, 7-8). A jak jsem řekl, hlas Boží v člověku je svědomí, které ho hryže kvůli hříchu a říká mu: „ Člověče, zanechej hříchu! Přestaň krást, přestaň smilnit, přestaň klít, přestaň pít, přestaň kouřit, zanechej špatných věcí, závisti, zloby, hádání.“ Bůh mu přikazuje dnes a my mu říkáme: „Ne dnes, ale zítra, pozítří, na stáří.“
A říkáme mu toto: „Dej mi dnešní den a vezmi si zítřejší!“ A takto je, praví, hřích v člověku jako když se vezme veliký hřebík a širočinou se začne zatloukat do suchého dubového dřeva. Když udeříš kladivem jedenkrát, dvakrát, třikrát, lehce můžeš hřebík vytáhnout. Když ho zatlučeš do poloviny, je to těžší, a jestliže ho úplně zatlučeš, musel bys rozštípat dřevo!
Takový je i hřích! Vtlouká se do přirozenosti návykem. A jestliže člověk nezanechá hříchu dnes, dokud je svěží, co potom ve stáří, tím hůře si od něj odvykne. Jestlipak jsi viděl zelený povlak[1] na mědi? Pokud bys měď čistil každý den, zářila by jako slunce. Ale pokud ne po několik let, zajde zeleným povlakem a už ji ničím na světě nemůžeš očistit, pouze pokud ji roztavíš. Taková je duše, když zestárne ve hříchu. Jestliže nezanechá hříchu dnes, ať si nemyslí, že zítra nebo pozítří ho zanechá snadněji. Neboť podle míry prošlého času hřích stárne, zakovává se do přirozenosti a uvykání se stává druhou přirozeností; zvyk se stává druhou přirozeností a člověk páchá hřích chtíc nechtíc a za velikého trápení se od hříchu osvobozuje poté, co v něm zestaral!
Zvyk, podle kánonů Církve, je desátý stupeň hříchu neboť pak následuje zoufalství, předposlední stupeň. A když jsem spatřil člověka jak uvykal hříchu rok, dva, deset, nevím kolik, navěky je můj! A takto je klamu, protože tisíce, miliony lidí odkládají pokání z dneška na zítřek a všichni se stávají otroky hříchu; neboť jestliže nějakého hříchu nezanechají dnes, on stále více zapouští kořeny a vše je těžší. A když chce člověk hříchu zanechat, hřích se proti němu staví s velikou mocí: „No, cožpak jsi hloupý? Se mnou jsi žil! Jak se beze mne obejdeš? Co ti pak zůstane?Žij jak tě já učím a jak si mně uvykl!“
Takto jsem, jak jsem ti už řekl, naučil a oklamal tolik duší, že padají do pekla jako padají vločky když sněží, s jednou jedinou radou: „Dobří lidé, je ještě čas na dobré skutky; nebuďte hloupí, abyste s nimi začali právě od této hodiny!
Tedy, říkám vám, vaše temnosti, to je moje rada a moje mistrovství a mám v pekle armádu tisíců a stovek tisíců mých učedníků, které jsem to naučil a posílám je po celé zemi, aby našeptávali člověku do ucha: „Člověče, na dobré skutky je ještě dost času. Zítra, pozítří, za rok, za dva, až budeš starý.“ A byl jsem úspěšný a jsem úspěšný. Běž a podívej se v pekle, kolikeré jsem popohnal a popoháním touto radou!
Tehdy satan řekl:
- Bravo! Nejlepší rada – že učíš člověka, aby odložil pokání z dneška na zítřek: „Právě dnes se chceš vyzpovídat? Právě dnes chceš k přijímání? Právě dnes chceš učinit skutek milosrdenství? Cožpak nevidíš, že nemáš čas? Nechej to na zítra!“
Teď, poněvadž jsi uhodl mé smýšlení, dám ti svou korunu a žezlo, abys tři minuty vládl peklem a vy všichni se od něho naučte té lsti, abyste přivedli co nejvíce duší do mého království, aby se s námi trápily na věky věků.
Poté, co to všechno viděl a slyšel, spatřil mnich satana, jak třikrát zatleskal dlaní o dlaň a jako jiskra zhasnul ve vzduchu a víc nebylo nic vidět ani slyšet. Zůstal v údivu nad tím, co slyšel, jak satan vyučuje své učedníky a nesčetné ďábly z pekla, aby učili lidi nechť odkládají pokání.
V té chvíli přišel anděl Hospodinův a řekl mu: - Avo Hilarione!
- Ano, Pane?
- Tři léta se modlíš k Bohu, aby ti ukázal jak ďáblové obelstívají lidi a jak je odvádí do pekelného království! Hle, viděl jsi na vlastní oči a slyšel vlastníma ušima jak!
Běž do svojí kelie, vezmi papír, chop se pera a napiš vše co jsi viděl, vše co jsi slyšel na vlastní uši, aby zůstalo známo přicházejícím generacím, i těm posledním, toto satanovo mistrovství. Neboť je třeba, aby celý svět věděl, že největší umění ďáblů – aby získali duše pro pekelné království – je, že učí člověka, aby odkládal dobré skutky z dneška na zítřek, ze zítřka na pozítří, z mládí na stáří, na smrtelnou postel a takto že je všechny odvedou do pekla!
Amen.
(Konec)
[1] zelená zoxidovaná vrstva na povrchu