(pokračování předchozí části)
- Já, praví, říkám člověku toto:“No jen běž, člověče, do chrámu, posti se, modli se, také almužnu dávej a dělej i jiné dobré věci. Ale – ani s ďáblem si nekaz vztahy! Běž do restaurace, běž do hospody, na tancovačku, na zábavu, hraj o štěstí ať se poveselíš s tímto světem!“
Tímto způsobem jsem obelstil velmi mnohé. Podsouvám jim myšlenky, protože jinou moc nemám. Jiná moc nám z pekla nebyla dána. Andělé v ráji mají od Boha moc pouze nabádat mysl člověka, aby konal dobro. My máme moc mu pouze podsouvat myšlenky, aby činil zlo. Ale nemůžeme ho přinutit, protože člověk má svobodnou vůli, kterou dostal od Boha. Nemůžeme ho donutit, aby zhřešil; pouze pokud je hloupý a poslouchá myšlenku, kterou mu podsouváme.
A takto jsem oklamal velmi mnohé. Když vyjdou z chrámu, někteří se zastaví v hospodě. Tam se každý potká s příbuznými, s přáteli. Dá si kořalku, dá si víno; některý si zapálí cigaretu, přijde třeba i nějaký písničkář, aby mu zahrál. A kvůli tomu zaklopýtá, už mu není nic platné, že byl ráno v chrámu, protože se večer vrátil z naší služby. A tak to dělám s každým.
I zeptal se satan: - Mnohé jsi přelstil?
- Na mou věru, tvoje temnosti, mnohé!
- Oklamal jsi hloupější než jsi ty sám, ale nevykonal jsi nic zvláštního.
- Jak to, tvoje temnosti?
- Ty říkáš člověku, aby šel i do chrámu i do hospody, na veselky, ať jde také na svatá místa, ať rovněž čte, ať se modlí, pak ať jde za nedovolenými zábavami, ale Kristus mu říká v Evangeliu: Nikdo nemůže sloužit dvěma pánům! (srv. Mat 6, 24), mně i Jemu. Ty jsi ho podnítil, možná člověk nebyl vnitřně připraven a několikrát odejde, ale po určitém čase přijde anděl a vnukne mu myšlenku: „No tak, člověče, nemůžeš chodit dvěma cestami; buď s ďáblem nebo s Bohem.“ A člověk vlivem bázně Boží toho zanechá.. „Budu se držet jedné cesty neboť v chození po dvou není spásy!“ – Zdalipak jsi takto přišel ke škodě?
- Utrpěl jsem ztráty i takto!
- Vidíš! Řekl jsem ti, že jsi oklamal hloupější než ty. Tedy věz, že jsi neodpověděl správně.
A zavolal jednoho velitele, z těch významných, kapitána a řekl mu:“Vezmi ho na záda, odnes ho na shromáždění a vysázej mu deset ran holí na záda a pošli ho na dno pekla, protože je hloupý!“
Zmlátil ho místo toho, aby mu poděkoval! Nelíbila se mu jeho rada. Chtěl jinou, lepší.
Přišel druhý na raport.
- Na mou věru, tvoje temnosti! Se mnou budeš spokojen tak, jako s žádným druhým.
- Tak se ukaž, hrdino! Jak se jmenuješ?
- Chromi Daba se jmenuji!
- Jak ty klameš lidi?
- Hle jak, veličenstvo. Já říkám člověku toto: „No tak, člověče, Bůh není, není ďábel, nejsou andělé, není peklo, není ráj, nejsou věčná muka, není věčná sláva, všechno je tady na tomto světě! Jestliže máš co jíst a co pít a máš mnoho žen a mnoho peněz, pokud se ti dostává pocty od lidí, máš dům a velké bohatství, pak je tu ráj. Jestli nemáš, potom je tu peklo. Tedy je to, co je člověk na tomto světě.“
- A zdalipak jsi přelstil mnohé?
- Mnohé jsem oklamal!
- Také ty jsi oklamal hloupější než jsi sám. Vím, že jsi přelstil, ale hloupé neboť ty, kteří znají Svaté Písmo, nemůžeš oklamat. Svaté Písmo totiž člověku říká, že je Bůh, že je ďábel, že jsou andělé, peklo, ráj, jsou věčné muky a věčná sláva, je trest za hřích, že je v nebi odměna za dobré skutky. Svaté Písmo je plné takového učení a kdo ho čtou, nevěří ti. Dokonce ještě více. Bůh, když stvořil člověka, vložil do něho vnímání Boha. A jakýkoliv pohan je kdo, cítí, že existuje v jeho duši neviditelná síla a to je svědomí. Svědomí ho hryže, když koná zlo a činí mu radost když koná dobro. A hlas svědomí nemůže být odrazem hmoty, něčím materiálním neboť je neviditelné podstaty. Svědomí je hlas Boha v člověku a jakmile on zhřeší, hryže ho:“Proč jsi to udělal?“ I když ho nikdo nekárá. I když ho nikdo nevidí, jak páchá hřích. Kdykoliv zhřeší, ten zákon, který Bůh vštípil Adamovi nejprve, zvaný zákonem přirozenosti nebo svědomí, okamžitě ho hryže. Někdy ho hryže tak silně, jestliže je hřích velký, že ho přivádí blízko zoufalství. Tehdy se naplňuje slovo, které říká v žalmech: Káráním kvůli nepravosti pokáral jsi člověka a ztenčil jsi jako pavučinu duši jeho. To znamená, ztenčí se naděje jako pavučina a kvůli velkým výčitkám svědomí téměř ztratí naději.
Jestliže se svědomí zašpiní mnoha hříchy, někdy tak silně hryže člověka, že se mu to hryzání (vyčítání) svědomí stane mukou nad muky. Kvůli svědomí nemůže dobře jíst, nemůže už ani spávat, nemá pokoj, ani se nemůže modlit. Svědomí hryže a hryže jako červ ve dřevě. „Proč jsi to udělal a proč jsi rozhněval Boha takovými hříchy?“
Tedy marně mu říkáš, že není Bůh , protože k němu mluví svědomí a pak i Svaté Písmo. Ty mluvíš, abys učil člověka, že není Boha, není ďábla, není andělů, že není peklo, ráj, ale svědomí mu říká, že je a Svaté Písmo je plné svědectví, která dokazují, že existuje Bůh, že jsou andělé, jsou věčná muka, je věčná sláva. Tedy také ty jsi - řekl satan tomu, který přišel na raport a chválil se, že takovým způsobem klame velkou část světa - hloupý a nepřinášíš velký příspěvek království pekla; nepřinášíš velký užitek.
Tak dopadl i ten ďábel, který přišel jako druhý na raport před satana, stejně jako prvý, který se vychloubal, že učinil něco neobvyklého. Takže místo aby ho pochválil a učinil ho velkým nad mnoha ďábelskými četami, zbil ho a s hanbou poslal na dno pekla, zato, že je hloupý a neumí klamat lidi.
(pokračování příště)