Archimandrita Jovan (Krestjankin) – KŘESŤANŮM POSLEDNÍCH ČASŮ
Jestliže se v předchozích dobách heretici ukazovali veřejně, Církev je nyní naplněna tajnými heretiky. To jsou všichni ti, kteří přicházejí do Církve, ale nesprávně smýšlejí o ní, o víře i o Bohu.
Kolik mládeže přicházející z bezvýchodnosti života poté, co prošli okultismem, indickou filosofií nebo jógou, teď přistoupilo k Církvi! Ty démonské poznatky přinesli do Církve. Nemajíce ani síly, ani času a často ani touhy osvobodit se od té strašné znalosti zla, začnou na křesťanské půdě vymýšlet svoji novou, nevídanou víru, kde stejné důstojenství mají jak pravda, tak i lež. Avšak podle slov apoštola Petra by jim bylo lépe, kdyby nepoznali cestu pravdy, než když pak, co ji poznali, odvrátili se od svatého přikázání, které jim bylo předáno (2 Petr 2; 21).
Nepřítel lidského rodu, aktivní pomocník a inspirátor těch nešťastníků, tentokrát raději zůstává ve stínu. Samostatných věr, vymyšlených podle jeho diktátu, je již nyní bezpočet a bude jich ještě více: každé království bude mít své vyznání; to nebude stačit, takže své vyznání bude mít každá oblast a každé město. Přijde však i tak strašná doba, kdy každý člověk, každý jedinec bude mít svoji víru !
Tam, kde si sami pro sebe vytvářejí víru, nepřijímajíce tu, která je dána od Boha, nemůže ani být jinak. Nevíra si nepřeje netečně hledět na víru, netouží se spokojit svou nevěrou. Potřebuje konečně zničit všechno, co myslí jinak, zejména pak v otázkách víry, existence Boží a nesmrtelného života. V dnešní době je nejstrašnější podobou bohoborectví a zničení pravoslavné Církve zkaženost pravého křesťanství a jeho záměna falešným. Evangelium, které je nyní všem známo, se stane předmětem osobního výkladu, deformací a všelijakých výmyslů na základě slova Božího.
Právě nyní, kdy lze církevní knihy a výklady, které podali svatí Boží lidé vedení Duchem Svatým, získat snáze než vezdejší chléb, tedy právě nyní se na Církev vrhají heretičtí služebníci satana, kteří si přivlastňují jméno křesťanů. Vymlouvajíce se na víru hlásají věrolomnost, antikrista místo Krista a zastírajíce lež a úskočnost podobností s pravdou, ničí nám pravdu: A Syn člověka až přijde, zda-li najde víru na zemi (Lk 18; 8)?
Nyní nastávají takové dny, že se všude vzpomíná křesťanství, otevírá se více chrámů než je věřících. Avšak neradujme se ukvapeně. Často se stává, že je to pouhé zdání, neboť uvnitř není křesťanský duch lásky, Duch Boží, který tvoří a dává život. Naopak, kraluje tam duch tohoto věku – duch podezřívavosti, zloby a sváru. Duchové – podvodníci a démonští učedníci již otevřeně pronikli do církevního prostředí. Duchovenstvo, církevní lidé, kteří si dovolují následovat v životě chtíče svého srdce zároveň se modlíce Bohu a sloužíce hříchu, dostanou za to zaslouženou odměnu. Bůh je neslyší a ďábel, jelikož není spoután silou Boží, skrze ty, které oklamal, koná svá nepotřebná díla.
Duch Boží již v prvních staletích křesťanství upozorňoval vše živé, že v posledních časech odstoupí někteří od víry, poslouchajíce duchy klamu a démonská učení (1Tim 4; 1). Nyní se po zemi šíří odpad od Boha a víry. Člověk odmítá dobro a volí zlo a stává se spoluúčastníkem temné síly v boji proti dílu Božího tvoření života na Zemi. Vidíme, že se to děje.
Hle, jaké strašné nebezpečí hrozí světu! Jak máme žít na té zemi zešílené zlem? Pozorně poslouchejte.
Světec Boží Ignatij nám odpovídá takto: „Ti, kteří skutečně budou sloužit Bohu, se obezřetně skryjí před lidmi a nebudou mezi nimi konat znamení a zázraky. Půjdou cestou působení umírněného pokorou a v nebeském království se ukáží jako větší než otcové, kteří činili zázraky.“
Drazí moji, toto je pro nás velmi důležité. Straňte se halasu, straňte se veřejného působení, chraňte se před vším, co vás zbavuje pokory. Tam, kde není pokora, není a nemůže být zalíbení se Bohu.
Teď je doba, kdy máme nouzi o blahodatné vůdce v opravdovém duchovním životě. Knihy skutečně duchonosných Otců opět spatřily světlo světa, opět se dostaly k věřícím. Čtěte svatého Teofana Zátvorníka a dávejte pozor na to, co jste přečetli. Jestliže následujete jeho rady, ďábelské úklady se vás nebudou moci dotknout. Hle, i poslední slova, adresovaná nám, kteří žijeme v takto těžký časech: „Odpadlictví je dopuštěno Bohem: nepokoušej se ho zastavit svou slabou rukou… Vzdal se a chraň před ním sebe samotného. To je z tvé strany dostatečné. Poznej ducha času a prozkoumej ho, aby ses mohl vyhnout jeho vlivu“.
Drazí moji! Oblečte se do plné zbroje Boží, abyste mohli obstát proti úkladům ďábla. Neboť my nebojujeme proti krvi a tělu, nýbrž proti knížatům a mocnostem, proti pánům temností tohoto světa, proti duchům zloby a podnebesí (Ef 6; 11, 12). Pán bude s námi, Pán bude naším pomocníkem. Naučme se víře, drazí moji! V Církvi se od evangelního malomocného naučme žít ve víře! Vzdálí se od nás malomocenství duše a zmizí tělesná slabost. Tehdy budeme s produchovnělými dušemi a celou svou bytostí pospíchat k nejsladšímu Prameni života, k Bohu. Když před ním odevzdaně padneme, zaslechneme Jeho hlas, který nás miluje a vyzývá: „Vstaň, vstaň ze slabosti hříchu, víra tvá tě spasila…“
A vstaneme ospravedlněni a zůstaneme se svým Spasitelem na věky věků. Amen.
Ze srbštiny přeložil KM.
(Text uveřejněn na www.podmaine.weebly.com)