17. března 2010
Šesté výročí další evropské hamby
monastýr Děvič
Dnes se dovršilo šesté výročí děsivého pogromu na srbské obyvatelstvo a pravoslavné svatyně na Kosovu a Metohiji. 17. březen roku 2004 se zapsal do dějin Evropy jako den nesmírné hanby. Opět vyšlo najevo jak hluboce jsme upadli do apostáze, jak pohrdáme vlastními kořeny a jak jsme duchovně otupěli. Samozřejmě ne všichni. Ale to, že evropskou společnost vedou mnozí cynici a mocichtiví modloslužebníci zároveň s alibisty, ignoranty a v některých případech i skutečnými zločinci, je nemožno přejít oním starým "já nic, já muzikant...". Platí totiž zároveň i variace známého rčení o pánu a krámu: "jaký krám, taký pán." Je zřejmé, že v kořenu každého zla je hřích. Zlo, které se utrhlo ze řetězu před šesti lety na Kosmetu, bylo rovněž vyústěním hříchu. A nebyl to jen hřích albánských teroristů, zfanatizovaných ubožáků a bezskrupolózních gangsterů (z nichž někteří dnes v kravatách zasedají se západními politiky u jednacího stolu a jiní jsou vyzbrojováni a cvičeni západními experty, aby zajišťovali bezpečnost svých včerejších obětí...). Bůh dopouští na člověka neštěstí, aby mu dal příležitost a podnět k odvrácení se od bludné cesty hříchu a obrácení na cestu spásy. A platí to o každém člověku i národu. Sami Srbové, ti upřímní, potvrdí, že ono Boží dopuštění na ně nepřišlo jen tak, bez jakékoliv příčiny. V této souvislosti není od věci zamyslet se nad tím, zda oni Srbové na tom nejsou v této chvíli ve skutečnosti lépe než my, neboť pro ně bolestná terapie již běží. A jestliže se touto terapií léčí tendence či již zřejmý odpad od Boha, co asi čeká na nás, Moravany, Čechy, Slezany...atd., národy žijící v tomto státě, který je obecně považován za nejvíce atheistický v Evropě? Člověku při tom pomyšlení běhá mráz po zádech. Výše uvedeným ovšem v žádném případě nejsou ospravedlněny zločinné skutky evropských a amerických politiků, šéfů NATO či nešťastných Albánců. Připomeňme si alespoň některá základní fakta. Pogrom v protektorátu Kosovo a Metohije byl měsíce pečlivě plánován a vše bylo spuštěno 17. března 2004. Tedy nikoliv v době divoké válečné vřavy, ale v období míru, zaštiťovaném mezinárodními mírovými silami KFOR a OSN. Během tří dnů bylo zbořeno, vypáleno, porušeno a zneuctěno 35 srbských pravoslavnfýh chrámů a monastýrů, zabito 19 lidí, vyhnáno přes 4000 lidí, etnicky vyčištěno 6 měst a 9 vesnic, zničeno množství srbských domů. Velká většina vyhnaných Srbů se dodnes nemohla vrátit do svých věkovitých rodišť, protože neexistují elementární bezpečnostní záruky. Připomeňme také, že se jednalo už o druhý masový pogrom na nealbánské obyvatelstvo v průběhu několika let. Ten první se odehrál po brutálním zločinném bombardování tehdejší Jugoslávie silami NATO v roce 1999. Tehdy bylo vyhnáno čtvrt milionu Srbů a dalších nealbánských obyvatel Kosmetu. Ani ti se zatím, až na naprosté výjimky, do svých domovů nevrátili. Narozdíl od dříve vyhnaných Albánců, kteým byl umožněn návrat v relativně krátkém čase. V té době - do května roku 2001 bylo na Kosmetu rozbořeno, vypáleno těžce poškozeno a znesvěceno 107 srbských monastýrů, chrámů a svatyní. Je zřejmé, že tyto útoky nejsou ve své nejhlubší podstatě důsledkem pouhého mezietnického napětí. Chrámy a monastýry a hřbitovy jako symboly křesťanství nebyly ničeny pouze v důsledku výbuchu nacionální nevraživosti . Šlo o krystalicky jasnou snahu likvidovat všechny stopy po křesťanské civilizaci v srdci "stare Srbije". A mezinárodní společenství, Evropa a její politici a vojáci de facto mlčeli a nečinně přihlíželi. Čest výjimkám. To je těžká vina evropské společnosti, odhlédneme-li od katastrofálního chování americké administrativy. Jen konzumem a modloslužbou otupělý člověk, který má srdce zatemnělé hříchem, může bohorovně řezat větev pod vlastníma nohama a tuto sebevražednou činnost pyšně veřejně obhajovat... Ale, nakonec to nebude ani Evropa, ani Amerika, ani pyšní politici, kdo bude mít poslední slovo. Bůh promluví naposled. Na nás je, abychom se při pohledu na hrůzy pogromů na Kosmetu vzpamatovali, odvrátili se od klamné modloslužby a vrátili se ke svému Bohu. A naše modlitby a naše pokání může přispět k záchraně srdce starého Srbska a ve skutečnosti i pravoslavného srdce našeho.
zničené chrámy a monastýry na Kosovu a Metochiji od 17. března 2004
Kliment
(foto převzato z www.spc.rs)