01. 12. 2014
Hvězdy nad Kosovem - díl II.
Po svaté liturgii pro nás sestry připravily skvělý oběd. V družném společenství se přiblížilo poledne a nám bylo vydati se na konečnou pouť, na Kosovo.
Cestou jsme se zastavili v hlavním městě Černé Hory Podgorici a navštívili nedávno dokončený a vysvěcený chrám Kristova Vzkříšení. Pokud se nám podaří dodatečně získat nějaké obrázky interiéru, zajisté je sem doplníme. Co lidské oko nevidělo, to tam udělali - nebeská nádhera...
A pak už dlouhá cesta k našemu konečnému cíli. Severovýchodním obchvatem jsme se vyhnuli severnímu výběžku Albánie a přes vysoký horský hřeben, pokrytý sněhem, jsme se spustili na Kosovo. Naše zelená karta nám tam v těch horách pochopitelně nebyla k ničemu a tak jsme museli zaplatit mýtné (pojištění) ve výši 30€. Když jsme po mnoha hodinách jízdy vystupovali z naší čtyřkolky před monastýrem Visoki Dečani, na obloze nad Kosovem zářily jasné hvězdy a v chrámu už běželo všenoční bdění. Jeden dobrý monach se nás ujal a odvedl do chrámu až dopředu k pevnicím. Tam jsme se "zašili" mezi monachy v domnění, že tak pěkně v úkrytu a s dobrým výhledem prožijeme mnohahodinovou službu. Leč - vzápětí jsme byli objeveni dalším monachem a vtaženi do oltáře s vysvětlením, že budeme také sloužit. No, s Gorazdovým sborníkem - jakkoli to bylo ve své době a našich poměrech geniální dílo - jsme příliš neuspěli, stejně jako při všech předchozích bohoslužbách, kterých jsme se účastnili. Jenže - člověka ten proud chytí a unáší s sebou do věčnosti a není čas na velké mudrování co a jak. Monaši zpívali tak, že bychom to zde stěží nějak popsali. V noci pak jsme chvíli poseděli s pozvanými hosty a patriarchou při kávě a rakiji. Nakonec jsme nemuseli odjet do Pečské Patriaršije na nocleh jak nám napřed řekli, ale ukázalo se, že máme připravenu skvělou kelii v areálu monastýru. Ráno s předstihem jsme se hlásili v říznici vedle oltáře, "nafasovali" roucha a ... začala naše poslední svatá liturgie na Balkáně, tentokrát "na veliko", jak říkají Srbové. Vše začalo průvodem do chrámu s patriarchou a dalšími episkopy. Ale o tom už vypovídají naše fotografie, stejně jako o atmosféře při všenočním bdění.
Po svaté liturgii, které se účastnilo dobře půl druhého tisíce lidí, jsme zasedli ke sváteční trapéze. Opět krásná směsice lidu Církve - monaši, monašky, kněží, biskupové, věrný národ u jednoho stolu. Mladí chlapci - bohoslovci z Prizrenu, zazpívali staré kosovské písně. No a pak jsme se museli rozloučit a vydat na sever, do Srbska, kde nám bylo strávit poslední nocleh na Balkáně a následujícího dne se vydat dále na sever, do naší duchovně potemnělé a vyčpělé země s nadějí, že i u nás jednou rozkvete skutečné Pravoslaví...
A na rozloučenou kousek písně Starý Prizren v podání prizrenských bohoslovců, kterou jsme zachytili na mobilní telefon (kvalita záznamu tedy není vysoká):
Některé fotografie jsme si vypůjčili ze zdrojů Eparchie Raško - prizrenské (děkujeme).